Celý rok, každý čtvrtek, týden co týden, jste u nás na blogu našli nový článek. Jinak tomu není ani dnes, poslední čtvrtek v letošním roce. Ten letošní poslední bude ale výjimečný i něčím jiným, než jen tím, že je poslední v tomto roce. Naznačily jsme to už v minulém článku. Blog Od hlavy až k patě a eshop Mámami, tak jak je znáte, totiž končí. Od nového roku bude hodně věcí jinak. Pokud vás zajímá co se stalo a co se bude dít dál, začtěte se. Do pravděpodobně nejdelšího, ale také nejosobnějšího a nejupřímnějšího článku letošního roku.
„Children are not a distraction from more important work. They are the most important work. “ C.S. Lewis
Tenhle citát jsem si přečetla v neděli večer na jednom mém oblíbeném zahraničním instagramovém profilu. Docela mi přišel vhod. Po osmi a půl letech je to letos poprvé, co každé všední ráno odejdou všechny tři děti do školy a školky a já zůstávám sama doma. A ano, zůstávám doma. Musím sem popravdě napsat, že to není jen proto, že už pár let běží náš eshop. Ten jsme totiž před pár lety zakládaly právě s tou myšlenkou, abychom mohly pracovat a přitom být svým dětem co nejblíž.
O své práci jsem se tu nikdy příliš nerozepisovala. Nebylo taky moc o čem. Po škole jsem pracovala rok v kanceláři. Pak jsem už byla doma s dětmi. V únoru jsem se do své původní práce měla vrátit. Nevrátila. Neříkám, že jsem o tom za celou tu dobu nepřemýšlela, že jsem tu možnost vůbec nezvažovala. Neříkám, že se mě asi tak poslední dva roky pořád někdo neptá, kdy se plánuju do práce vrátit nebo co budu po mateřské dělat. Asi abych konečně zapadla. Do nějaké kolonky. Tlak okolí je velký, co si budeme povídat. Read more
Na konci července jsem navštívila nově otevřenou Werichovu vilu a minulý týden jedním dechem přečetla Nevyžádané rady mládeži od Marka Váchy. Obojí ve mně rezonuje dost podobnými tóny. A hodně silně. Tedy nevím, jestli mi rozumíte, ale nenavštívila jsem mockrát místo, kde sice nikdo nežije, a přesto je tak plné života. A asi nikdy jsem nečetla tak naléhavou a burcující knihu. O životě. Obojí se mi dost strefilo do mých myšlenek posledních měsíců. Read more
Nedávno jsem v jednom časopise četla článek o blogování. Lépe řečeno o blogování nás, matek. Mimo jiných věcí mě na něm zaujal hlavně fakt, že právě mateřské, neboli mama blogy, se od původních internetových deníčků s různou kvalitou textů i fotek dostaly až na stránky časopisů. Když jsem kdysi to zářijové odpoledne odcházela z práce domů se sbalenými věcmi a neschopenkou v ruce, ani mě to nenapadlo. To, že mateřskou prožiju napůl v on-line světě blogování. A že blogovat budu vesele dál i po mateřské. Read more
Všechno to začalo na dětském hřišti, kde jsme strávily jedno jarní dopoledne s Janou, která píše Blog Zrzky. Shodly jsme se na tom, že by bylo fajn trochu víc spojit blogerské a kreativní duše z Brna a uspořádat nějaký malý večerní workshop u vína, kde se bude moct tvořit, sdílet a povídat. Ten nápad nám nedal moc spát, takže jsme se hned následující týden sešly s Katkou ze Dvorku pod Petrovem a taky s Radkou z Kvítí z lesa, abychom společně vymyslely co a jak. Read more
Konečně to přišlo. Z Instagramu pomalu, ale jistě zmizely všechny ty zasněžené kopce a detaily ojíněných větviček. Jo, někdy kolem Vánoc mě ten pohled i těšil, ale na konci února už jsem to bílo nemohla ani vidět. Pokud máte teď pocit, že jsem většinu zimy strávila někde v teple a na krásy zimy se dívala spíš jen na mobilu, máte správný pocit.
Samozřejmě, každý den je dar a i ty zimní přinesly několik krásných vzpomínek. Ale i tak, zima zkrátka ne, to až jaro je můj čas. Než začne naplno, říkala jsem si, že by nebylo od věci, udělat si na ty jarní dny malý plán. Znáte mě, já plány ráda. To jste už určitě zjistili tady a tady :) Read more
Uteklo to. Fakt, že jo. Osm let rodičovské dovolené je za mnou. Ne, nechci se tu dnes nostalgicky rozepisovat o tom, jaké to bylo a nebylo, to už jsem zvládla hezky v klidu sama při prohlížení starých alb :) Bylo to ale osm let života, které jsem strávila se svými dětmi a v mém dosavadním životě tohle období zabralo téměř třetinu, což tedy rozhodně není málo. Nedávno jsem se šla rozloučit do své původní práce, kde mi hned ve dveřích hlásili – „Taková holčička jste byla a teď je z Vás krásná mladá žena.“ Asi jo, asi už vážně nejsem holka (i když si pořád myslím, že duše nestárne). Někam jsem se ale za ty roky určitě posunula, možná i změnila. Kam a jak? Read more
Nedávno jsem v knihkupectví otevřela tu dlouho očekávanou novinku. Milostné dopisy slavných mužů. Na chvíli jsem se začetla a pak…ji zase zavřela. Nějak jsem nemohla… Read more
Někdy uprostřed ledna jsem na svůj instagram přidala fotku s popisem, že obecně na leden nemívám skoro žádné vzpomínky, protože vše co dělám přebíjí fakt, že mi je u toho hrozná zima. Že jsou pro mě podzim a zima náročné období, to už víte, tak se nebudu opakovat. Leden ale bývá zpravidla vůbec nejnáročnějším měsícem v roce. Vánoce pryč, jaro je ještě moc daleko a jako bonus si doma celý měsíc předáváme bacily.
Letošní leden byl sice na můj vkus až příliš mrazivý a dlouhý jako obvykle, ale uprostřed toho sněhu a mrazu bylo i několik moc fajn věcí. Říkala jsem si, že by bylo asi dobré si je sepsat, abych zase v březnu neměla pocit, že jsem celou zimu prostě jen mrzla. Read more
Letošní rok je pro mě v jistém směru trochu zlomový. V čem a jak přesně, o tom se rozepíšu víc v dalších článcích. Jisté ale je, že letos se na blogu budeme věnovat víc než dřív i naší práci, abyste i vy mohli více nahlédnout do zákulisí a viděli, na čem vlastně denně pracujeme a kam směřujeme. Naše práce by ale nebyla bez lidí, kteří nám ji pomáhají tvořit. Jedním z nich je i Hanka Skokanová, která už 9 let šije interiérové doplňky pod značkou Sew4Home, a kterou máme moc rády.
