Také máte největší problém s tím, co uvaříte o víkendu? Mé požadavky na víkendové jídlo jsou: ne to stejné co přes týden, ne moc náročné a ať to trochu vypadá…
Štítek: jídlo
Deník Dity P. na obrazovce
Deník Dity P. již není jen ve tištěné podobě. Dita expanduje a od minulého pátku ji můžete vídat i v jejím vlastním televizním pořadu, který nese stejný název jako její kuchařka. A překvapivě není o ničem jiném než o vaření, oblíbených receptech a lásce k jídlu. Na vlastní oči můžete sledovat Ditu při práci, prošmírovat spolu s kamerou její byt, šatník a zejména kuchyň, ve které se určitě ne jedna z nás rozplývá nad stylovým nádobím a výkonnými spotřebiči.
Bylinky a jiné pondělní radosti
Zeleninový salát s cizrnou
Přemýšlela jsem, jak bych využila uvařenou cizrnu, kterou jsem měla schovanou v ledničce. Na pomazánku ani cizrnu na paprice jsem chuť neměla. Chtěla jsem na večeři něco rychlého a lehkého, abych trochu vyvážila všechny ty řízky, krůty a kachny. Nakonec jsem zaexperimentovala a vyšel z toho docela zajímavý salát.
Dárky nedárky
Tentokrát jsem některé vánoční dárky pojala trochu netradičně. Přemýšlela jsem, čím obdarovat kamarádky, známé nebo třeba příbuzné (a zároveň spoluautorky tohoto blogu), aby to mohla být maličkost, která ale potěší oko, zahřeje u srdce a pohladí žaludek. A nakonec jsem na to přišla.
Cizrna na paprice ala Hanka Zemanová
S koncem září se už moje tělo asi začíná připravovat na zimu. Ne že bych se chystala na hibernaci, ale pozoruji, že si říká o jídla, která jsem přes léto téměř vynechávala. Jedním z takových jsou luštěniny a k nim patří i římský hrách – cizrna.
Už jsem ji vyzkoušela jako hummus, cizrnovou mouku, v polévce, opraženou jako slané oříšky, ale prim hraje na paprice. Recept jsem čerpala z Biokuchařky od Hanky Zemanové.
Jedli, pili, hodovali
Na dovolené jsme strávili celkem tři týdny a rozhodně ne každý den jsme vařili. Ne, že bychom snad nějaké dny drželi hladovku, ale protože jsme byly pilné a každá jsme uvařila tři jídla, která jsme zavařily, stačilo určité dny jen lupnout víčkem a byl oběd. Jindy jsme zase vyráželi na výlety po okolních památkách či lesích a tehdy jsme se stavovali do blízkých restaurací či hospůdek na něco k snědku. Do některých jsme se rádi vrátili, jiným se příště raději vyhneme obloukem.
Jedna z těch dobrých a vlastně asi ta nejlepší restaurace, kterou jsme navštívili, nesla název Jimram.
