Advent se přehoupl do druhé poloviny. Dnešní článek je tedy už třetí z naší adventní série. Pokud jste četla naši e-knihu Vánoce v klidu, možná jste si všimla, že adventní články mírně odráží právě kapitoly z knížky. Pro úvod do toho dnešního tedy použiji rovnou úryvek z kapitoly o atmosféře, kterou v knížce také najdete.
„Jako dítě jsem Vánoce milovala. Vzpomínky na ně mám spojené s vůní vanilkových rohlíčků, se světýlky svíček, s koledami, jejichž melodie mě vítala, když jsem se vracela domů ze školy.
Tisíc malých drobností, které mi dávaly jistotu, že Vánoce se nezadržitelně blíží. Brala jsem je tak nějak automaticky. Bylo mi zkrátka dobře. Všechno se tak nějak dělo jakoby mimochodem a samo. A pak jsem vyrostla a založila vlastní rodinu. A najednou mi došlo, že ty tisíce malých drobností vůbec nebyly samy od sebe.
Naprostou většinu těch drobností totiž měla na starost máma.
To znamenalo jediné. Teď je to jen na mně. To zjištění mě upřímně vyděsilo. Tohle přece nemůžu nikdy zvládnout.
Přesně to byla první myšlenka, která mě napadla.“
Připomíná vám to něco? Taky jste zažila ten pocit, kdy jste pořád čekala, že se ta správná atmosféra nějak dostaví a pak uběhl advent a pořád nic? Atmosféra je vůbec takový dost zvláštní pojem. V poslední době se skloňuje snad všemi způsoby, jakože bez ní to prostě nejde, ale víte kde se vlastně bere? Stačí vážně zapálit svíčku, aby váš domov byl plný atmosféry? Read more
