Nevím, co jste dělali o Velikonocích Vy. Já jsem je strávila doma s více či méně nemocnými dětmi a pekla narozeninový dort. O víkendu jsme totiž slavili. Tedy my tak úplně ne. To naše děti. V rodině je nás už tolik, že oslavy jednotlivců byly zavrženy už nějaký rok zpátky, protože nebylo v našich silách a technických možnostech je jednak připravovat a jednak se jich účastnit. Nejmenší počet oslavenců tak bývá dva. Jen jeden člen rodiny si může užívat privilegium, že slaví sám v září. A ano, neužívá si ho vůbec, protože mu při všech jarních oslavách září přijde vzdálené nejmíň jeden světelný rok. Read more
Uteklo to. Fakt, že jo. Osm let rodičovské dovolené je za mnou. Ne, nechci se tu dnes nostalgicky rozepisovat o tom, jaké to bylo a nebylo, to už jsem zvládla hezky v klidu sama při prohlížení starých alb :) Bylo to ale osm let života, které jsem strávila se svými dětmi a v mém dosavadním životě tohle období zabralo téměř třetinu, což tedy rozhodně není málo. Nedávno jsem se šla rozloučit do své původní práce, kde mi hned ve dveřích hlásili – „Taková holčička jste byla a teď je z Vás krásná mladá žena.“ Asi jo, asi už vážně nejsem holka (i když si pořád myslím, že duše nestárne). Někam jsem se ale za ty roky určitě posunula, možná i změnila. Kam a jak? Read more
Náš víkend byl plný zážitků. Tak trochu pracovně a hodně z čisté zvědavosti a nadšení jsme se vydaly do Prahy na Festival Mini. Pokud jste aktivní aspoň na jedné sociální síti nebo občas mrknete do nějakého lifestylového magazínu, nemohli jste o této akci nevědět. První festival se konal již na jaře a pro velký úspěch se dočkal předvánočního opakování. Pokud stále nevíte o co jde, Festival Mini je prodejní výstava výrobků od převážně českých a slovenských tvůrců zaměřená na dětský design. A slovo design v tomto případě rozhodně není přehnané. Čtyři patra plná inspirace a nápadů, tvůrčí práce a úžasných nápadů.
Před pár lety nám přišlo, že tři malé děti na jeden dům je nějak moc. Zato teď už nestíháme, aby nám něco vůbec nějak přišlo. Dětí je osm. V jednu chvíli tak máte v bytě třeba 5 dětí, v další Vám zbyde třeba jen jedno. A ještě k tomu ani nemusí být Vaše. Takové pondělní odpoledne je vůbec hektické. Jdete vzít z postýlky Vaše nejmladší dítko a posadit ho na nočník, prostřední si něco kreslí, v obýváku na zemi Vám mezitím usne kojenec (ne Váš) a na schodech už si prozpěvují „Měla babka čtyři jabka“ ty dvě školačky, které šla vyzvednout máma to spícího mimina. Stíháte? Vnímáte? My už ani ne. Ale dnes je moderní sdílet kde co. Byty, auta…no, tak my sdílíme děti. A ony ještě ke všemu vypadají, že nic lepšího nemůže být!
p.s. Teo si dlouho nepospal, protože Maty ho celou dobu kamarádsky povzbuzoval štoucháním a do ucha mu šeptal „Hej!“
Jako asi většina z Vás, i my jsme včerejší volno využili k rodinnému výletu. Původně jsme zvažovali po roce znovu navštívit Vídeň, ale kombinace tři děti a velkoměsto nám nakonec nepřišla příliš lákavá, a tak jsme svůj plán přehodnotili a vyrazili do Rožnova pod Radhoštěm. Pro mě osobně město mnohých vzpomínek. Takový školní výlet ve druháku na střední, je přímo studnice vzpomínek a zážitků :) Od té doby jsem tohle krásné město ale nenavštívila. Až včera, společně s mužem a dětmi. Read more
Letí to a čím víc dětí mám, tím to letí rychleji… Před rokem jsme ještě netušili a o měsíc později už s nadějí doufali. A teď se radujeme, že už je tři měsíce s námi.
A co všechno náš benjamínek za tři měsíce stihl? Jaký vlastně je?
Četla jsem si jeden článek. O mateřství kolem dvacítky. Byl takový mile pozitivní. No jasně, patřím do té kategorie taky. Ale mám kolem sebe spoustu dalších matek. Některé jsou mladší, některé o pár, a některé i o víc než pár let starší než jsem já. A všechny máme tak stejně staré děti. Jak nás tak už pár let pozoruju, zjišťuju, že je to nakonec úplně jedno. Všechno má svoje. Výhody i nevýhody. Je úplně zbytečné se porovnávat a říkat si, co kdo stihnul a kdo je na tom líp.
V životě většiny z nás totiž jednou prostě přijde období, kdy:
– chodíte ve tři ráno po bytě, na ruce řvoucí mimino a očima posouváte ručičky hodin, aby už aspoň svítalo a všechno kolem nevypadalo tak hrozně temně
– znáte všechna česká říkadla a pohádky i pozpátku
– plníte svůj Facebook a Instagram fotkami svých pokladů, které Vám Vaši přátelé buď nadšeně lajkují nebo úplně ignorují (podle toho, v jakém jsou zrovna období)
– sedíte v kuchyni na zemi, na sporáku smrdí připálené brambory a Vám se derou do očí slzy, protože si připadáte úplně k ničemu
– stojíte uprostřed drogerie s vřeštícím batoletem, které zrovna chce poshazovat všechny věci z regálu, protože prostě jen chce a Vy zase nevíte co s ním, i když už jste doma měli dvě taková vřeštící batolata…
Když se rozhodnete mít děti, tohle všechno jednoduše přijde úplně stejně, ať už Vám je 20, 30 nebo 40.
A pak jednou přijde den, kdy poprvé necháte děti doma a jdete nakoupit a když se vrátíte, děti dělají přesně to, co řekly, že dělat budou a pak si spolu sednete do kuchyně a povídáte si a je Vám fajn, protože víte, že všechno to předtím bylo jen takové období
Přiznám se, že do psaní tohoto článku se mi ani trochu nechtělo. Týden zase ufrnkl jako voda a to znamená, že do konce prázdnin nám fakt zbývá už jen ten úplně poslední a pak zpátky do školy. A mně je to snad víc líto než těm dětem. Jenže život bychom měli brát pozitivně a i já se musím nakonec přiznat, že se i docela těším, že školní rok pro mě osobně bude znamenat zase trochu řádu a méně vaření. :) Read more
I když je to nemilé, je to tady znovu. Srpen se přehoupl do druhé poloviny, rána i večery jsou chladnější, dny kratší a výlohy obchodů jsou neomylným ukazatelem toho, že prázdniny se blíží ke svému konci. Prázdniny možná, léto nám ale potrvá až téměř do konce září, sluníčko ještě pořád krásně hřeje a i když to možná už nebude úplně na koupání, pořád ještě bude co vychutnávat. Já mám třeba září spojené s dozrávajícími hrozny, burčákem a vůbec s takovým zvláštním hřejivým klidem po rozbouřeném létě. Read more
Dnes na Vás čeká v pořadí již třetí článek z naší minisérie o zařízení interiéru, který pro Vás pečlivě připravuje interiérová designérka Lenka Dubská. Tentokrát se Lenka zaměřila na využití barev v dětském pokoji. My článek můžeme rozhodně jen podepsat, protože máme za to, že méně je kolikrát více! A pokud se na význam slova „méně“ chcete podívat trochu blíž, začtěte se do článku…
Kolik „nebarevných“ dětských pokojíků jste viděli reálně u někoho doma? Já ani jeden. A přitom je to taková škoda. Použít v dětském pokoji pouze bílou, černou a šedou vyžaduje dávku odvahy, ale výsledek stojí za to. Read more
