Před více než rokem jsem se pustila do výroby papírových přání. Nikdy bych nevěřila tomu, že se papír stane mou radostí.
Jako malá jsem si říkala, že origami nikdy, ale opravdu nikdy skládat nebudu a s lepidlem jsem se snažila také moc nekamarádit. Nakonec stačilo asi jen 20 let a z papíru se stala moje radost a relax. Papír totiž nehlučí, nemluví, je lehký, skladný, elegantní a tichý společník. A pokud se z něj povede udělat ještě něco milého jako třeba svatební přání, je to radost dvojnasobná.
Mám ráda jednoduchost, proto u mých přáníček nenajdete třpytky, kamínky či nejrůznější ozdůbky. Raději dávám přednost jednoduchému stylu, který možná neosloví každého, ale dá vyniknout samotnému papíru, sladění barev a jednotlivým motivům.
Stejně tak vlastně manželství nepotřebuje pompéznost, velká gesta, drahé dary, ale každodenní, jednoduché žití s tím druhým, hledání se v běžných každodenních situacích, na kterých se vlastně nejvíc poznává, jak nám to spolu ladí…
Chystáte-li se na svatbu a přemýšlíte, co darovat, co popřát a vaše myšlenky jsou podobné těm mým, třeba vám zrovna přání ode mne kápne do noty :-)
Máš to krásně nafocené :)
Díky, Kristy! Focení je poslední dobou taky má velká radost :-)
To jsou nádherná přáníčka. Kouká na mé z toho pohoda a romantika :-)
Děkuji moc za milý komentář i za tip na blog ;-)
Jsou rozkošný, přáníčka i šaty. Hned bych takové nosila :-)
kdyzmamchut
Dobrý den, Hanko, děkuji moc za milý komentář. Já bych si ty šaty právě taky nejraději oblékla :-) A koukla jsem na Váš blog a hned mám chuť něco udělat :-)
Krásná práce a moc hezky napsaný článek!
Děkuji, Olív :-) Těší mě, že se líbí…