Naše prvorozené miminko oslaví za měsíc pět let. Když se narodil, připadal mi předškolní věk tak vzdálený… A ono to nakonec docela uteklo. Z kojence se stalo batole a z batolete předškoláček. Z bezbranného uřvance se stala zvídavá a kreativní osobnost, která ví co chce. Doma je rád, má rád své zázemí, svůj prostor a místo, kam patří. Na druhou stranu ho už nebaví pochůzky po městě, nákupy zeleniny a toaletního papíru. Jak to dítě ale zabavit?

Můj původní plán byl oddálit nástup do institucí co to půjde. A můj plán podpořila i situace ve školkách, protože dostat do školky tříleté, někde dokonce i čtyřleté dítě, se téměř rovná zázraku. Navíc jsem si ani moc neuměla představit dávat tříleté dítě každý den do školky a myslím, že by to v té době Štěpánkovi ani neprospělo. Stejně jsem zůstala doma s mladší dcerou, takže jsem i ráda uvolnila místo ve školce jiným. Je ale neuvěřitelné, jak se malé dítě během roku posune ve vývoji. Když Štěpánek zjistil, že existuje místo, ve kterém se setkávají děti a celý den si tam hrají a navíc, že on tam nechodí, málem upadl do deprese. Příhlášku jsme nestihli podat, takže bylo jasné, že ho do státní školky nejspíš nikam nevezmou. A moje předtucha se stala skutečností. Na konci srpna jsem obeslala několika školek v centru Brna a vše bylo marné. Jenže co se zoufalým dítětem, které by tak rádo mezi děti a mladší sourozenec pro něj není ten správný parťák?

Po rodinné poradě jsme se rozhodli, že zkusíme zapátrat v soukromých školkách. Náhodou jsem na internetu narazila na nově otevřenou školku Mateřinka, která přijímá děti už od dvou let. Zaujala mne zejména důrazem na tvoření s dětmi, ale i polohou kousek od lůžáneckého parku. To by bylo něco pro našeho malého umělce. Školku jsem kontaktovala a velmi mne potěšila možnost přijít na jedno dopoledne a vidět, jak probíhá program, přístup pedeagogů a jak se tam samotnému Štěpánkovi bude líbit. První, co mě uchvátilo, byly krásné, vzdušné a příjemné prostory. Štěpán byl taktéž uchvácený, výškou stropů to ale nebylo :-) Když jsme odcházeli bylo už vlastně rozhodnuto. Štěpánek do školky chodí půl roku, vždy na dvě dopoledne v týdnu. Ty dva dny jsou pro nás zatím tak akorát. Štěpánek se nenudí a ani neteskní a finančně to také zvládneme. Jelikož je to soukromé zařízení, ceny jsou opravdu jiné než ve statních školkách. Nejsou ale, dle mého názoru, přemrštěné. Rodiče se také mohou rozhodnout, zda budou platit stravu nebo budou dětem chystat svačiny sami. Protože je naše dítě zatím velký vybíravec, chystám mu svačiny sama a na oběd chodí domů.

Jako rodič jsem moc spokojená s přístupem tet, zejména s jejich trpělivostí, přátelským přístupem a elánem. Jsem také ráda, že jsou děti v malém kolektivu a příchod do školky tak nebyl pro Štěpána příliš velkým šokem, jako zařadit se mezi 20 dalších dětí.

Líbí se mi přehled toho, co se bude každý měsíc ve školce dělat, případně kam děti vyrazí. A celkově se mi s vedením školky komunikuje moc dobře.

Štěpánek má díky školce o něco pestřejší svět, občas z něj sem tam vypadne anglické slovíčko, nová básnička či písnička. A výtvorů či obrázků máme doma nepočítaně. A hlavně tam chodí rád. Když počasí dovolí vyblbnou se děti v parku v Lužánkách či na místní zahradě. Jsem ráda, že jsme našli školku, která není jen hlídáním dětí, ale naopak se dětem tety snaží věnovat tak, aby se podle svého tempa mohly rozvíjet.

Pokud třeba někdo zažíváte podobnou situaci a nevíte „kam s ním“, možná Vám můj tip pomůže. Vím, jak je těžké dát dítě do kroužku, školky, o které toho člověk moc neví a přitom mu záleží na tom, aby to bylo pro jeho dítě klidné, pohodové a přínosné prostředí.

Příští rok čeká Štěpánka nástup do „velké školky“ a sama jsem zvědavá, jak to všichni zvládneme :-)