Rok s miminkem utekl jako voda a najednou tu máme zvídavé a zkoumavé batole. A jaký ten rok byl? Jaké to je vlastně mít tři děti? Dá se to zvládat?
Uplnynulý rok byl hrozně rychlý. Byl roztomilý, mazlící, nosící, kojící, chovací… A taky byl hodně intenzivní, někdy bezradný, náročný, nevyspaný, probrečený a stresující. Ale rozhodně byl naplňující.
Za ten rok nám z bezbranného a často ubrečeného a nespokojeného uzlíčku vyrostlo docela sebevědomé batole, které miluje život, společnost a objevování svých možností a hranic. A protože je ze všech osmi vnoučat poslední, o to víc je asi i hlasitější, rychlejší a hbitější. Slova zatím nepotřebuje, stačí mu bojový pokřik a sem tam nějaké citoslovce.
Sourozenci
Hrozně se na něj těšili a nemohli z něj spustit oči. Po roce už ty oči někdy velmi rádi spustí a jdou si po svých. Nebo by ho alespoň někdy rádi zavřeli na opačnou stranu bytu. Jinak ho ale milují. Baví je dělat opičky, které zase miluje on. Někdy ho sprdnou, jindy tulí. On je za to po příchodu ze školy vítá jako malé štěně a nebo je pěkně vykráká za vlasy. A kdy jsou na sebe nejvíc hrdí? Když se jim ho podaří v autě uspat. A právem mají být na co hrdí! Myslím, že je super, že se mají. Další miminko už prý ale nepořebují. :-)
Cestování
Nejsme nomádi, takže nám ani velké cestování nehrozí. Občas nám ale i dvouhodinová cesta autem připadala jako věčnost. To bylo asi zatím i maximum, co jsme zvládli. Vypadá to, že se ale začíná blýskat na lepší časy. No, uvidíme, jak zvládneme cestu do Tater a zpět… Výlety si ale užíváme. Se třemi dětmi jsou rozhodně dynamické, hlučné, někdy otravné. Většinou na ně ale rádi vzpomínáme. :-)
Rodičovství
Jaké to je mít tři děti? Bohaté! Rozhodně jsme s mužem bohatší o spoustu zkušeností, zážitků i úsměvů. Taky nám přibylo trochu vrásek, stresových situací a někdy i hádek. Na druhou stranu už tak nějak víme, jak pečovat o miminko, a že každá fáze jednou pomine a to i ta náročná a neradostná. Někdy bychom potřebovali víc času na všechno a více moudrosti ve výchově by nám také asi neuškodilo. Skvělé je, že jsme na to ale na dva a že když jeden už nemůže, druhý tu sílu ještě někde sebere…
Vděčnost
Čím víc dětí máme, tím jsme vděčnější… Jsou zdraví, živí, kreativní, vtipní a jsme všichni spolu. A to rozhodně není málo…
Fandím všem, kdo se rozhodli pro víc dětí než dvě. Držím vám palce, ať jsou děti zdravé , šťastné a přinášejí vám jen radost. Sama mám čtyři děti, dnes už dospělé, šest vnoučat a sedmé na cestě.Přeji vám i dětem hodně štěstí a spokojenosti.
Milá Jano, ani nevíte, jak mne Váš komentář potěšil. Vždy se zaraduji, když někdo s již odrostlými dětmi řekne, že je super mít víc dětí. Zvlášť když je měl v době, která velkým rodiná třeba nebyla úplně nakloněna… Děkuji moc za Vaše přání a i Vám přeji radost z vnoučat a hlavně zdraví celé rodině! Míša
Jejda, zase jste u me naladila strunu „zeby jeste jedno“? Ale priznam se, ze se v 32 letech a s jednim jednoletym a druhym ctyrletym moc na dalsi necitim ;) Obe tehotenstvi rizikova, prolezela jsem je. Teda ted uz nemam kde brat energii, babicky nehlidaji a jsou daleko… Navic moje mama dokola opakuje vse ve stylu jak byla s nami tremi neustale vycerpana a rano se tesila, az si pujde lehnout. Ja ale s brachy mela uzasne detstvi, s mladsim jsme delali lumparny, chodili do skautu, a ze moc penez nebylo nam tehdy bylo sumak. A starsi nas peskoval a delali jsme koalice, hrali deskovky a na dovolenou jsme sice nejeli, ale na zahrade jsme meli stan a spali v nem cele leto :) Neco takoveho by se mi take libilo pro me deti. Vic deti, vic starosti, ale i vice legrace a radosti. Moc vam fandim, tri deti jsou akorat :)