Začalo to pozvolna – knihou. Někdy po svatbě jsem si koupila knihu Pizza, quiche slané koláče. Knihu jsem sice záhy uložila do police, ale pizzu jsme si začali méně či více často objednávat v restauracích. Loni jsem si pořídila domácí pekárnu a to už bylo blízko k pátečním jedlým talířům, jak předchůdkyni dnešní pizzy v raných dobách údajně nazývali Etruskové.

Těsto dělám v domácí pekárně a zatímco se zpracovává, připravuji si rajčatovou omáčku. Co dám potom na omáčku záleží na momentální náladě či chuti mé nebo hostů, ale nejčastěji máme kombinaci salámů, sýrů, vajíčka a posypání bylinkami.

Potřebovala jsem:

Na těsto

• 250 ml vody
• 5 lžic olivového oleje
• 500g hladké mouky
• 2 lžičky soli
• 1 lžička sušeného droždí

Na rajčatovou omáčku (podle Alberta)

• 1 lžíci olivového oleje
• 1 středně velkou cibuli
• 2 stroužky česneku, pokrájela jsem na tenké plátky
• plechovku konzervovaných rajčat
• 2 lžíce rajčatového pyré
• 1 lžíce cukru
• Sůl, pepř

Suroviny nahoru dle chuti – salám, šunka, mozzarella, tvrdý sýr, cherry rajčátka, bylinky – já používám koření na pizzu od Sonnentor.

Postup:

Do domácí pekárny dám postupně všechny suroviny, sůl do rohu, droždí do ďůlku uprostřed mouky a nastavím program: Těsto. Zatímco se těsto zpracovává mám volné ruce pro přípravu rajčatové omáčky. V hrnci rozpálím olej, přidám nakrájenou cibuli, opeču ji, přidám česnek a také chvíli opékám. Poté přidám konzervovaná rajčata, pyré, dle chuti můžete i červené víno. Vše promíchám, přisladím a nechám probublávat. Až se tekutina trochu vyvaří přidám sůl, pepř.

Troubu předehřeji na 220ºC. Hotové těsto na pizzu rozdělím na 4 díly a každý díl vyválím, či rukama zkušeným pohybem vytvořím kolo. Plech vyložím pečícím papírem, na něj kolo (mně se vlezou vždy 2 kola) a potřu jej rajčatovou omáčkou. Na ni položím salám, šunku, prostě ingredience dle chuti a nakonec to vše posypu kořením. Dám péct asi na 20 minut do trouby.

Tato pizza se nijak přesně nejmenuje. Možná jí můžeme dát pracovní název salámová. Ale rozhodně patří k našim pátečním večerům stejně jako nějaký fajn film nebo seriál. Takže možná to není ta pravá Itálie, ale to „Neřeš, nepřepínej a buď rád, že seš“, jak by vám řekla Eva Holubová ve filmu Knoflíkáři.

Dobrou chuť!