Začátkem května vyšla první kuchařka Dity Pecháčkové. Jmenuje se Deník Dity P. A já se do ní zamilovala už když jsem na internetu zahlédla obálku. Mám ráda věci, na kterých je vidět realita a život. A přesně to vyzařuje z Ditina Deníku.
Písniček pro děti jsou mraky. Ale jak se to dá vydržet je neustále poslouchat, když se vaší ratolesti líbí zrovna ta jediná, na kterou již máte prokazatelnou alergickou reakci?
Prevence je v tomto případě nutností a skládá se z uvážlivého výběru interpretů a zejména platí víc než jindy: co se v mládí naučíš… U nás tedy na otázku: „Co chceš pustit?“ Se již velmi brzy ozvalo: „jibu“. Mezi ty nejoblíbenější totiž patří Ryba z Havaje od Zory Jandové a Zdenka Merty. A můžu říct, že i když se mi melodie nápipipipipi ….velmi vryla do paměti, nevadilo mi to. Dokonce jsem se díky této nahrávce a vtipným textům vztahujícím se ke každé písni, dozvěděla zajímavé věci o spoustě zvířat. Inspirovalo nás to dokonce tak, že jsme doma měřili, jak daleko doskočí klokan (pro informaci z kuchyně, přes předsíň až do jídelny), v zoo jsme u jaka(nebo že by yaka?) neváhali co to je za zvíře, protože jsme věděli, že jak nemůže plavati znak jen tak, protože je to chlupatá kráva atp. Pro zdatnější jedince je součástí balení dokonce stolní hra. Prostě je to dílko, které stojí zato doma mít.
Další oblíbená skupina je u nás Kašpárek v rohlíku. Zatím jsme tedy nebyli na jejich koncertě, ale až si syn dokáže říct o lístky, tak nás to znejspíš nemine. To pak jen budu muset najít stylové punkové oblečení a vyrazit. Takže když vaše dítko pronese: „Mámo kup mi želvy, aha aha, ňáký rychlý želvy“, tak se zřejmě nejedná o to, že máte jít do zverimexu, ale posílá vás do hudebnin.
Nebudu tu zmiňovat klasiky dětských uší (a určitě i duší) jako je Nohavica, Svěrák a další, protože bez nich to jaksi ani dál nejde. Jen jsem chtěla ukázat, co mi z trochu novějších autorů takříkajíc cvrnklo do nosu.
Samozřejmě ani pečlivý výběr vám nepomůže zcela. Ona jakákoli skladba, která funguje pouze repeat se stane neposlouchatelnou a je jedno jak inteligentní ve skutečnosti je. Ale určitě můžeme s dětmi poslouchat dokonce to, co se líbí i nám.
Tak pokud máte nějaké zajímavé typy jak poslouchat a přitom se nezbláznit, sem s nimi.
moniKa
Vařím často a vařím ráda a taky ráda jím. Ale ne jen kvůli jídlu samotnému, ale hlavně kvůli atmosféře, kterou dokáže vytvořit. Miluji dlouhé sobotní snídaně s domácími lívanci i slavnostní nedělní obědy nejméně o třech chodech.
Právě kvůli rodinné pohodě a společným chvílím, jsem se rozhodla riskovat i svou linii a místo dopoledního vaření oběda, každý den odpoledne uvazuji zástěru, zapínám sporák, čistím zeleninu a krájím maso, aby okolo šesté hodiny večerrní stála na stole teplá večeře. Zkrátka do rodiny společné jídlo dle mého názoru patří a když je aspoň trochu času a vůle, je škoda ho odbít jen pizzou z mrazáku či instatní polévkou.
Zkuste to, třeba jen jednou týdně a uvidíte, že vaši blízcí určitě ocení domácí omáčku na těstoviny s klobáskami chorizo nebo poctivou hustou zelňačku. Přeji dobrou chuť a spoustu krásných a voňavých zážitků ve vaší kuchyni!
Markét
Zbožňuji brambory! Mohla bych je jíst téměř pořád a v jakékoli úpravě. Ke smažené cuketě bramborovou kaši, ke kuřeti šťouchané, k rybě jen tak na másle. Ale když jsou dny jako tyhle, plné deště a černých mraků, mám nejraději brambory po selsku. A je úplně jedno jestli je zrovna půlka října nebo začátek července. Tyhle brambory vás totiž zahřejí nejen v žaludku.
Dlouho jsme odolávaly, ale nakonec jsme podlehly a zkoušíme psát blog. O čem? O tom, co nás baví a co nás spojuje. A jak už název blogu napovídá – vezmeme to „od hlavy až k patě“. Můžete se těšit na naše postřehy o jídle, módě, dětech, kultuře, cestování… Prostě o tom, čím každý den žijeme. Samy jsme zvědavé, o čem všem se dá psát.
