Měsíc leden nemám příliš v oblibě, protože je většinou studený, dlouhý, dny stále ještě krátké. Vánoční výzdoba už je uklizená a na tu jarní je zatím času víc než dost. Letos v lednu jsem ale našla pár věcí, které mi zpříjemňovaly dny a večery, když jsem zbytku rodiny vařila čaje a podávala léky ke snížení horečky.
Během jednoho měsíce mi doma přibyly hned dvě nové kuchařky – teda ani jedna za mne neuvaří, ale obě stojí zato. První už je dáma v nejlepších letech, druhá je teprve loni narozená. O Knize rozpočtů a kuchařských předpisů od Marie Janků-Sandtnerové z 50. roku bude určitě řeč ještě v nějakém dalším článku, dnes chci zmínit knihu druhou. Jezte česky – rok v naší kuchyni od Jany Vašákové a Zdeny Skokanové N.
Když se ráno probudím, prvním člověkem, kterého posledních 14 dní po ránu vídám, není ani můj muž, ani mé děti. Rána totiž trávím s Jillian. Hned po probuzení si tak začátek dne zpestřím třiceti minutami programu 30 Day Shred. Level 1 jsem si zkrátila asi o dva dny, protože jsem měla pocit, že už ho zvládám levou zadní.
Sotva jsem tu zveřejnila článek o mém novoročním cvičení, zalehla jsem do postele a vypadá to, že ještě pár dní z ní nevylezu. Ještě než jsem ale místo ranních kliků začala posilovat pouze zvedáním hrnku bylinkového čaje, vyzkoušela jsem tento salát z nového čísla Apetitu. Pokud nemáte rádi exotické plody jako je mango a avokádo, tak tenhle článek přeskočte, v opačném případě čtěte dál.
Je půl sedmé ráno, všude je tma, venku mrzne, děti sladce oddychují v postýlkách a mě probouzí z tvrdého spánku zvonění budíku. A tak sice nerada, ale přesto dobrovolně vstávám, pyžamo vyměňuji za sportovní oděv, zapínám počítač a na stůl chystám dvě plné PET lahve. Takto, něco po začátku nového roku, vypadá mé každé ráno. Ráno s Jillian. Zatím mám odcvičen Level 1 a výsledek?
Abyste si nemysleli, že jen vaříme a jíme (i když nám tyto činnosti zabírají podstatnou část dne :-), bude tento článek o něčem jiném, i když s jídlem bude opět trochu souviset.
Vánoce jsou za námi, ale přesto se chceme podělit o jeden recept, který se nám už loni osvědčil a letos slavil stejný úspěch. Protože jsme velká rodina a schazíme se po několik dní, hledaly jsme recept, který by se neskládal jen z ryb a řízků. Číslo prosincového Apetitu z roku 2011 přesně takový recept skrývalo. Pečenou slavnostní krůtu s nádivkou a několika přílohami a to vše pro hodně lidí! Ke krůtě jsme podávaly želírované brusinky, bramborovou kaši a fazolové lusky se slaninou. A aby toho nebylo málo, jako předkrm jsme zvolily klobásky ve slanině a sýrové profiterolky.
Přemýšlela jsem, jak bych využila uvařenou cizrnu, kterou jsem měla schovanou v ledničce. Na pomazánku ani cizrnu na paprice jsem chuť neměla. Chtěla jsem na večeři něco rychlého a lehkého, abych trochu vyvážila všechny ty řízky, krůty a kachny. Nakonec jsem zaexperimentovala a vyšel z toho docela zajímavý salát.
Tentokrát jsem některé vánoční dárky pojala trochu netradičně. Přemýšlela jsem, čím obdarovat kamarádky, známé nebo třeba příbuzné (a zároveň spoluautorky tohoto blogu), aby to mohla být maličkost, která ale potěší oko, zahřeje u srdce a pohladí žaludek. A nakonec jsem na to přišla.
Pokud ještě přemýšlíte co dnes na Silvestra připravit a jako já nejste nadšenci do odpalování rachejtlí, tak můžete třeba zkusit toto odpalované těsto.
