Je už několik dní doma a nachlazená, pokašlává, trochu se nudí, na postel to není, na chození po venku taky ne. „Mami, já bych chtěla udělat pro holky večírek“.

Pro děti není nic nemožné a zorganizovat večírek během 24 hodin už vůbec ne. Napíšeme pozvánky, které se ihned musí doručit o patro výš do správných rukou. Hlavně aby nezapomněly přijít v těch princeznovských šatech. Po bytě se rozdají úkoly a překvapení, které budou hosté plnit. A hlavně nezapomenout upéct sušenky. Naštestí se mi podaří ji přesvědčit, že to opravdu stačí až druhý den. A hned ráno:  Už je odpoledne? A když už přijdou? A můžu se už převlíct do šatů? A nechceš holkám připravit i stůl? Jó, bude to krásné, to se jim bude líbit. A už přijdou? … Konečně jsou tu a odpolední večírek pro malé princezny může začít! Jééé, Stelli, to je krásné, krásně jsi to připravila… A já si při pohledu na ty tři princezny připadám jako bych se ocitla na chvíli v Bullerbynu u Lisy, Britty a Anny…

A to je ta chvíle, kdy jsem šťastná a hrdá na tu svoji malou čtyřletou holčičku, která si umí si svůj dětský svět tak báječně užít. Kéž jí to vydrží…