Ač to vypadá, že sluníčko nám ještě několik dnů prozáří a prohřeje, už se mu stejně nevyhneme. Podzimu. Po ránu i k večeru je cítit ve vzduchu, i příroda ze sebe ještě dává to nejlepší, než se uchýlí k odpočinku. Podzim pomalu přichází. I k nám domů…

Já opět velkou část dne trávím v kuchyni, zkouším nové podzimní recepty a odpovídám na stále častější dotazy: „Mamííí, co bude k jídlu?“ (v horkých dnech jim stačil k obědu meloun, teď se dožadují i teplých večeří :)

Děti pochopily, že vodním radovánkám už pomalu odzvonilo a nastal čas si ještě užít houpačky na hřišti.

Letos nás s příchodem podzimu ale čeká i hodně nového. Třeba Aniččina školka. Zatím na část týdne, ale i tak to bude změna po těch letech. Už se moc těší, stejně tak do balerínek, o kterých mi básní už od půli července. Vše je poplaceno, papučky, batůžky, úbory nachystány.

Nějak rostou.

Rodinný kalendář má čím dál více napilno, děti už mají své záliby a taky potřeby. Zejména sociální. Zvlášť holky. Přespávání u sebe navzájem už není nic výjimečného. Mají svá tajemství i své starosti. Už se chtějí orientovat v čase, chtějí mít své zážitky…

Já mám pocit, že jako máma toho musím zvládnout čím dál víc… nenudím se. A asi jen tak nazačnu, podzim přinese asi ještě hodně nového…