Kolik kousků ve skříni máte doma? A kolik jich opravdu nosíte? Kolikrát jste si za poslední rok koupili něco jen tak pro radost? Tipuju, že každý z nás toho má ve skříni víc, než ve skutečnosti potřebuje, protože věcí, které k životu opravdu potřebujeme je ve skutečnosti vlastně hodně málo.

Nedávno jsme na svém instagramu zveřejnila příspěvek. Něco v tom smyslu, že mám oblékání a módu moc ráda, ale že ve skutečnosti toho oblečení ve své skříni zase tolik nemám, jen ho kombinuju neustále dokola. Pod tímhle příspěvkem vznikla diskuse a z té diskuse vlastně tenhle článek. Jasně, otázka co je moc a co je málo, je velmi relativní, takže aby to nebyla dnes jen taková ta omáčka okolo, rozhodla jsem se, že to své oblečení ze skříně normálně vytáhnu, abyste měli možnost vidět moji realitu všedního dne :) Pokud vás tedy zajímá, jaký je ten můj podzimní šatník, čtěte dál.

Když už teda chci psát prakticky, tak začneme rovnou v číslech. Napočítala jsem 30. Třicet kusů oblečení, bot a doplňků, které tvoří můj podzimní šatník. Jenže i když píšu podzimní, zhruba ze dvou třetin je to vlastně můj celoroční šatník. Džíny, trička, halenky, košile a kabelky nosím celý rok. Na podzim k nim pak přidám svetry, šály a podzimní boty. To je vše. Ve skříni jsem nechala jen letní šaty, sukně a domácí a noční oblečení.

Třicet kusů a dost

Třicet kusů. Moc nebo málo? Nevím. Jsem si ale úplně jistá, že se dá vystačit i s polovinou. V současné chvíli mám ale pocit, že tohle je můj ideální počet věcí. Mívala jsem jich mnohem víc, ale pak jsem zjistila, že stejně nosím jen svých pár oblíbených kousků pořád dokola. Navíc jsem ve skříni měla věci, které mi neseděly, nelíbily se mi nebo jsem se v nich prostě z nějakého důvodu necítila dobře.

Nezbavila jsem se jich ale hned naráz. Dala jsem je do tašky stranou a po nějaké době si je znovu prohlédla. U některých kousků jsem zjistila, že mi vlastně chybí. To je třeba ten případ černé sukně, kterou jsem si vzala nedávno na focení. Většina těch věcí mi ale ani po dlouhé době neříkala nic. Vlastně jsem vůbec netušila, proč jsem si je někdy pořizovala.

Když ti není dobře, nenakupuj

Zhruba poslední rok daleko víc než dřív přemýšlím o tom, co nosím a co si na sebe kupuju. Vlastně jsem úplně zrušila tzv. nákupy pro radost. Když nemám nejlepší den, raději do obchodů vůbec nechodím. Je tu totiž velké riziko, že si v takové chvíli pořídím právě něco, co později skončí v té tašce s otázkou „Proč tohle vůbec mám doma?“ Když už jdu nakupovat, tak jdu s myšlenkou, že potřebuju jednu konkrétní věc. Třeba bílou košili. Tu jsem například hledala v obchodech celého půl roku, než jsem našla pro sebe tu pravou.

Tenisky a sako aneb najdi si svůj styl

Nemůžu rozhodně říct, že bych módou žila. Mám ji ráda, ale nejnovější trendy neznám a přiznám se, že se o ně až tak moc nezajímám. Na mateřské jsem ale začala daleko víc přemýšlet nad tím, co nosím a jak vypadám. Poslední roky jsem se tedy dala do hledání svého vlastního stylu. Tedy oblečení, které mi sluší (aspoň myslím) a cítím se v něm dobře. Myslím, že jedno bez druhého nefunguje. Když se v něčem necítíte, pravděpodobně vám to ani nesluší. I kdyby to měl být hit sezóny.

A mám ještě jedno kritérium při výběru oblečení. Musí být praktické a funkční. Ne, teď prosím nemám na mysli softshellovou bundu. Tu mám ve skříni sice taky, ale nosím ji zásadně do přírody, ne do města. Myslím tím to, že můj život se odehrává víc či míň někde mezi domácí kanceláří, kuchyní, školou a školkou. A ač se mi líbí i ty pouzdrové sukně, hedvábné halenky a podpatky, vím, že zatím pro ně ještě není v mém životě místo. Daleko víc mi momentálně vyhovují džíny, košile, sako a…tenisky.

Vážně potřebuješ šest bílých triček?

Minimalizuju. Nemám ve skříni šest bílých triček. Mám dvě. Pak jedno černé. Jednu bílou košili a jednu modrou. Džíny mám na podzim dvoje. Jedny kratší pak na jaro a léto. Pak taky pár halenek. Takové ty solitéry. A tři různá saka. Jednu džínovou bundu. Tři šály.

Ano, peru denně. Když zrovna peru tričko, vezmu si košili. Když peru jedny džíny, nosím ty druhé. A taky mám ráda kombinování. Třeba tu modrou delší košili, co vidíte na fotce, jsem v létě u moře nosila jako plážové šaty. Teď ji nosím pod svetrem a přes džíny. Pořád je to jeden a ten samý kousek oblečení, ale pokaždé vypadá úplně jinak.

Na závěr jsem pro vás sepsala pár praktických rad, které jsem si tak nějak sama odzkoušela a řídím se podle nich už pravidelně.

Pet užitečných rad, když se vydáš do obchodu

1. Pojmenuj si svůj styl. Nemusí odpovídat žádnému z těch, co znáš. Je to ale tvůj styl a když mu dáš jméno, mnohem lépe se pak do něj budeš strefovat při výběru oblečení. Jen pro info – ten můj jsem si pro sebe pojmenovala „sportovně elegantní“.
2. Když nemáš svůj den, nechoď do obchodu. Raději se běž projít ven, dej si kousek čokolády nebo si pusť oblíbený film. Bude ti líp a navíc neutratíš zbytečné peníze za věci, které ti pak akorát leží doma.
3. Při výběru oblečení si v duchu promítni svoji skříň a odpověz si na otázky: Bude se mi tahle věc hodit k těm co už doma mám? Zapadá do mého stylu oblékání? Cítím se v tom dobře? Nemusím do toho hubnout ani přibrat? Líbí se mi jen proto, že se to teď „nosí“ nebo se mi to opravdu líbí?
4. Když už si věc koupíš, nestříhej hned cedulky. Většina obchodů nabízí možnost danou věc vrátit, pokud ti nebude sedět nebo se rozhodneš, že ji vlastně nepotřebuješ. Ano, i to se klidně může stát. Vyzkoušej si nové oblečení v klidu doma a zeptej se na názor třeba i manžela. Prohlédni si znovu svoji skříň a zkus nový kousek vyzkoušet v kombinaci s tím, co už doma máš. Pak teprve je řada na to, vzít do ruky nůžky :)
5. Každý se mění. Je docela možné, že to, co se ti líbilo před dvěma lety, dnes už nemusí. Je to normální. Pokud máš ve skříni něco, co se ti už nelíbí, v čem se necítíš a nosíš to jen pro to, abys to nosila, zkus dát tu věc bokem. Aspoň na měsíc. Pak se k tomu kousku oblečení vrať a když ti pořád nic neříká, pošli ho dál. To, že se nelíbí tobě, neznamená, že nemůže dělat radost někomu jinému. Oblečení je pořád stejné, to jen ty ses posunula o kus dál a to je přece skvělé!

Cesta je cíl

Tenhle článek neberte jako nějakou normu. Každý jsme jiný a děláme věci jinak. Moje cesta k módě a stylu vůbec byla poměrně dlouhá a myslím, že ještě zdaleka nejsem u konce. O tom to ale je. Pořád se něco nového učit, posouvat se dál, čerpat z různých zdrojů a přemýšlet o tom co dělám a proč to dělám. Vím, že pro spoustu lidí je téma oblékání marnivou záležitostí a připadá jim skoro nevhodné se o něm bavit, natož o něm psát články.

I tohle byla pro mě cesta, kterou jsem si sama musela prošlápnout a obhájit. A musím říct, že to, co nosím každý den na sobě, vnímám jako důležité, protože je to vlastně to první, co na mě lidé uvidí. Ať si to totiž přiznáme nebo ne, podle prvního dojmu si všichni utváříme obrázek o druhém člověku. I když i ten druhý je samozřejmě velmi důležitý :)

Z osobních rozhovorů navíc vím, že tohle téma řeší mnohem víc žen, než se na první pohled zdá. Jenže ho často řeší o samotě a skoro se bojí o tom s někým mluvit, aby si o nich okolí nepomyslelo, že jsou holky marnivé. Přitom touhu líbit se, v sobě máme všechny zakódovanou a není na ní vůbec nic špatného. Tohle téma by ale vydalo na další článek, tak se tu nebudu moc rozepisovat. Třeba zase příště…

Snad jsem dnes napsala vše podstatné a snad pro vás tenhle článek bude inspirací. Dost možná doma máte poloviční šatník než já a možná to všechno děláte úplně jinak. Pokud vás v článku něco zaujalo nebo je něco, o čem byste chtěli vědět víc nebo máte podnět na nějaký nový článek, který by vás zajímal, budu moc ráda, když mi napíšete.  Buď tady do komentářů, na mail info@mamami.cz nebo na můj instagram.

Budu se těšit :)