Jak žít a nezbláznit se není nadpis nějaké mé filozofické úvahy, ale název knihy od Lidmily Pekařové. Také nepatří mezi tituly tipu Jak se stát hvězdou, 100 způsobů jak zaručeně zhubnout, či 10 způsobů jak vstát z postele. Nejedná se totiž o žádný návod, i když na přebalu mj. najdete, že kniha je slabikářem výchovy.

Poprvé jsem se o tomto titulu dozvěděla od maminky vychovávající osm dětí – Aleny Konečné. A to, že ještě nepozbyla zdravého rozumu a navíc s dětmi chodí i mezi lidi, mě vedlo k tomu, že tato kniha bude jistě inspirující. A opravdu těch necelých 200 Kč za koupi stálo.

Hned po pár stránkách člověk zjistí, jak je to knížka plná praxe. A navíc tím, že v každé kapitole je několik příběhů z autorčiny poradny, je i čtivá. Možná je při přečtení obsahu zarážející, že paní doktorka zvládne popsat život od narození až po stáří na dvouseti stranách a to je v ní i několik obrázků. Úplně to ale stačí. Já tuto knihu vnímám jako prevenci a také už nám ušetřila několik hádek v krizových situacích. Balení na dovolenou, každodenní odchod a příchod domů, to jsou přesně chvíle, kdy jsme předtím mohli jen říct: „A teď, babo raď.“

Na jednu stranu paní Pekařová neříká nic objevného – důležitost rituálů, důslednost jednak v činech, jednak v tom, že všichni dospělí jednají stejně – aby jeden nezakázal a druhý vzápětí nepovolil. Z celé knihy ale čiší to, že rodič milovanému dítěti nesmí posluhovat. Když podáváme, uklízíme po dítěti, čímž si jakoby ulehčujeme hádky, si pomaličku zaděláváme na problém. Připomíná, že nesmíme sebrat dítěti touhu, aby se přestalo těšit jen proto, že mu vše naservírujeme pod nos ještě dřív, než na to málem pomyslí. Praktickými příklady nám může pomoct vychovat samostatného, zodpovědného a zralého člověka. Pro někoho je to samozřejmost, pro jiného detaily, ale když nechcete pořád házet neposlušnost na období vzdoru (které už plynule přechází v pubertu), tak stojí zato stránkami aspoň prolistovat .

A co se u nás konkrétně změnilo po přečtení této knížky? Do skříně v dětském pokoji jsme nakreslili seznam věcí, podle kterého si už tříleté dítě dokáže nabalit do batůžku na jednodenní či vícedenní výlet. No, vážně to funguje. Musím být samozřejmě po ruce, ale už to není tak, že já balím a syn běhá kolem. A navíc ví, co si sebou bere, takže pak ani nevyžaduje to druhé tričko, když jsme 50km od domova. Také se víc soustředím, jak s dětmi mluvím. Protože platí, že na blbou otázku je jen blbá odpověď. Možná vám připadá, že tohle všechno děláte tak nějak automaticky, tudíž by tato knížka pro vás byla zbytečná. I to je možné. Za přečtení stojí, pokud máte dojem, že s dětmi to doma úplně nefunguje. A je jedno jestli s předškolákem nebo s puberťákem. Dokonce na závěr je i slovo pro nejstarší čtenáře. Jako první rada pro ně zní: „Pokud můžete, buďte soběstační.“

Takže pro ty z vás, kdo chtějí zůstat soběstačnými – nezbláznit se – a chtějí také vychovat soběstačné, milované a zároveň milující dítě, může být tato kniha inspirací a mohu ji doporučit.