Jedno africké přísloví praví:

Porodí-li matka syna, je hrdá, porodí-li dceru, je štastná.

Mám doma ten mnohými vysněný páreček, buřtík či jaký název uzeniny se v tomto spojení vlastně používá. No, zkrátka máme doma kluka a holku. Starší brácha a o dva roky mladší ségra. Podle sourozeneckých konstelací máme doma vlastně tak trochu dva prvorozené, protože ani jeden nemá sourozence stejného pohlaví. Nehledě na pohlaví a pořadí, je každý svůj. Zároveň jak rostou, nám svými povahami nastavují zrcadla a oba s mužem často přesně víme, odkud vítr vane.

Ani nevím, zda jsem jako dítě toužila mít kluka a holku. Myslím, že jsem děti nikdy zvlášť neřešila a spíš si vybírala plemena psů… Vzpomínám si ale, že když mi bylo náct, představovala jsem si, jak mi doma pobíhají čtyři sestry Marchovy :-)

Mít doma všechny Malé ženy se mi už asi nepodaří. Dnes mi to ale naštěstí ani nevadí. Představa mít samé dcery pramenila zejména z obavy, jak já bych zvládla kluka? No, dnes si říkám, že když se chce, všechno jde. A co nás nezabije, to nás posílí… :-) Navíc jsem si jednoho kluka vzala, takže bych se tomu mužskému světu stejně jen tak nevyhnula…

A jaké to vlastně je mít doma kluka i holku?

1. Vyrovnané: Jsem ráda, že to u nás není jen samá soutěž a boj a můj muž je jistě rád, že občasná slzavá údolí nemusí řešit hned třikrát :-)

2. Pestré: Když musíte balancovat mezi soutěživostí a perfekcionismem prvorozeného syna a rázností a citlivostí druhorozené a do toho řešit s malým badatelem svět dinosaurů, fyzikální zákony a zároveň ujišťovat malou princeznu, že je v těch šatech opravdu krásná a ta taneční kreace se jí povedla, tak mě z té pestrosti občas přechází nejen zrak, ale všechny smysly :-)

3. Rozdílné: Do dvou let je to mimino, ale po třetím roce je to holt kluk či holka. Trička s bagry a auty mohu klidně v tom vakuovaném pytli nechat, stejně tak se nemusím obávat, že by náš chlapec toužil po baletní sukni. Jsem vlastně ráda, že se mi při praní nepletou trička či ponožky, ale peněženka a hlavně muž občas trošku úpí :-)

4. Inspirující: Je baječné sledovat, jak si spolu hrají, jak se jejich světy propojují a zase oddělují. Jak se hádají a povzbuzují. Jak spolu soutěží a pomáhají si… Jak starší brácha umí říct své mladší sestře, že ji má rád a mladší sestra k bratrovi vzhlíží a zároveň mu nic nedaruje :-)

5. Obohacující: Je fajn vidět, jak se navzájem obohacují v tom jací jsou a zároveň se učí tolerovat odlišnosti toho druhého. Učí se kompromisům, dávat si přednost, počkat si. Tak jako dětský pokoj nemůže být jen v obležení spících či nemocných panenek, tak večer nemůžeme číst pohádky jen s válečnou či strašidelnou tématiku. Ale né, že by nás věty typu: „to není fér“, „první já“, „ona byla včera“ občas nepřiváděly k mírné hysterii…

Ne, neměnila bych. Jsem ráda, že je mám. Díky naší malé hvězdě si připomínám své vlastní dětství se stejnými hrami, představami a touhami, jaké teď má naše holčička. A i když je mi dívčí svět bližší než ten klučičí, díky našemu malému mysliteli, který je neustále plný překvapení, mi často nezbývá než jen v úžasu stát a pozorovat, co všechno je schopen se naučit, vymyslet a vytvořit.

Asi na tom starém africkém přísloví něco bude :-)