Znáte weby Dáme jídlo či Rohlik.cz? Objednáváte si na internetu jídlo z restaurace, které vám poslíček během hodiny přinese a vy si ho pak v klidu domova vychutnáte z přenosných krabiček?

Nebo využíváte služeb Tesca, Rohlik.cz či jiných podobných služeb, kteří vám objednané potraviny přivezou až domů? Já se o tyto služby doteď nějak extra nezajímala a ani nevyhledávala. Tento týden mě ale zaujal rozhovor na DVTV se zakladatelem webů Dáme jídlo a Rohlik.cz Tomášem Čuprem. Jeho nápad přenést zajetý systém donášky domů, který funguje na Západě už řadu let, je určitě zajímavým obchodním tahem, který mu vynesl rychlý úspěch na českém trhu. Nechci mu určitě upřít zajímavý nápad, který má vlastně bohulibý smysl. Ostatně když se ho Martin Veselovský ptal, proč to vlastně dělá, co je tou přidanou hodnotou, odpověděl, že je to ušetřený čas. A myslím, že mu do určité míry můžu dát za pravdu. Rozhodně si myslím, že v některých případech jsou tyto služby velmi vítané. Určitě je ocení nemocný člověk, který si nemůže vyjít ven, maminka s dětmi, která potřebuje dostat domů mouku, cukr a prášek na praní či unavení rodiče, kteří nemají hlídání a chtějí si večer zpestřit jídlem z restaurace. Sama patřím mezi unavené rodiče, který občas prostě nestíhá a místo vaření si koupím jídlo s sebou. Věřím, že jednou za čas tuto službu může potřebovat každý z nás.

Celý rozhovor na mne ale působil tak, že online nákup potravin je rajskou hudbou budoucnosti a tento tip stravování a nakupování by měli chtít využívat všichni a co nejčastěji. Ušetří mi to čas, nemusím trávit hodiny v supermarketu, mohu si objednat jídlo v jakoukoliv noční či denní hodinu a díky ušetřenému času se mohu věnovat něčemu zajímavějšímu. Vlastně mi to potvrdil i článek v časopise Forbes, který pěl ódu na donáškovou službu Tesca a zmíněného Rohlik.cz.

Já tedy podobné nadšení asi úplně nesdílím. Příklad líného a pohodlného západního člověka, který si všude dojede autem, případně si vše nechá přivést až pod nos, mě nějak neoslňuje, spíš trochu děsí a vyvolává otázku, co vlastně uděláme s ušetřeným časem? Skutečně ho kvalitně využijeme? Nebudeme napak trávit víc času v práci, abychom si mohli dovolit donášku domů a k tomu si pořídíme permanentku do fitka, protože nám bude scházet přirozený pohyb nebo se budeme moci podívat místo jednoho filmu rovnou na dva a k tomu si přečteme na internetu místo tří článků rovnou pět?

A skutečně existuje pouze nákup v obřím supermarketu, ve kterém spíš bloudím než nakupuji (nehledě na to, že lidé supermarkety asi milují, když se staví pořád další a další)? Dřív jsem ve velkém supermarketu také nakupovala, měli jsme to vždy jako velký výlet a opravdu to zabralo hodně času.  A přiznávám, že mě tento způsob nákupu vlastně stresoval. Už několik let jeho služeb nevyužíváme. Dřív jsem měla pocit, že je potřeba se zásobit a přemýšlet na 14 dní dopředu a čím víc toho koupím, tím to bude lepší. Navíc tolik výhodných akcí, no přece nebudeme kupovat jen kilo mouky, když už jsme tady a je v akci, to musíme vzít alespoň 5 kg. Myslíte si, že jsem těch pět kilo spotřebovala? Než jsem se dostala ke třetímu kilu mouky, usídlili se v těch zbývajících moli.

Místo supermarketu si dnes užívám procházku městem, můžu se stavit v mých oblíbených prodejnách, na trhu či v menších marketech, nakoupit jídlo, které vybírám nejen očima, ale i čichem a hmatem. Jako výhodu vidím to, že se zásobím jen na pár dní dopředu, nemám přecpanou lednici a mám tak daleko větší přehled o tom, co vlastně doma mám. Mimoto si během procházky města užiju přirozeného pohybu, díky taškám posílím ruce, pozdravím se s prodavači, prohodíme pár slov, popřejeme si pěkný den a s pocitem příjemně stráveného času odcházím domů. Ano, pro mě není nakupování otrava, ne vždy se mi to hodí, ale beru to jako součást života, ne jako něco, co je pořeba eliminovat a vytěsnit či nahradit objednáváním jídla. Na nákupy navíc beru i děti (i když od té doby, co jsou v institucích, nakupuji častěji sama). Když jdou ale se mnou, vnímám to pro ně jako velké plus. Ví, jak se chovat v obchodě, umí pozdravit, učí se rozhodovat co nakoupit a co ne, vidí, jak se věci nakupují, co je drahé, co si můžeme dovolit a co už ne. Je to pro ně báječná škola života a rozhodně je nechci o tuto možnost připravit.

Stejné je to i s restauracemi. Miluji dobré jídlo, dobrou kávu a milou obsluhu. Tak proč se o to ochuzovat? Proč si jednou za čas nevychutnat jídlo v kvalitní restauraci být mezi lidmi, sníst si čerstvé jídlo servírované na talíři a ne z přenosných krabiček? A děti si to už s námi také rády užijí, učí se stolovat mezi dalšími lidmi, objednat si jídlo, pochválit ho a prostě se chovat jako civilizovaný člověk.

Proč vlastně potřebujeme objednávat jídlo až domů? Proč je pro nás jídlo ztrátou času a jeho příprava (někdy i konzumace) nás zdržuje a otravuje? Vím, chce to trochu zapojit mozek, příprava jídla nás donutí zamyslet nad tím, co jíme. Čas strávený přípravou nás ale může také naladit a připravit chuťové buňky, odreagovat se od jiných povinností a když navíc zapojíme rodinu, může to být i dobře a kvalitně strávený čas, při kterém se můžeme zasmát, pohádat se a prostě být spolu. Není to v dnešní době vlastně právě to, co spoustě lidem chybí? Prožívat reálný život místo toho virtuálního? A co je vlastně reálnější než si sehnat a připravit potravu a vychutnat si ji s rodinou či přáteli? :-)

Když se nebudeme spoléhat na poslíčky, ale více sami na sebe, možná pak nebudou potřeba ani reality show, které se snaží pomoci obézním lidem zhubnout a naučit je vařit, protože je jejich obezita díky fast foodům, donáškám domů, nekvalitnímu jídlu a minimu pohybu pomalu ale jistě zabíjí. Když zapojíme více své nohy než auta a snížíme spotřebu jednorázových donáškových krabiček, pomůžeme tím i trochu více prostředí, ve kterém žijeme a tím i sami sobě. A to za to stojí nebo ne?