Milujeme oslavy a jejich atmosféru. Koneckonců o atmosféře a oslavách jsme napsaly celou knížku. Máme ale moc rády i běžné dny, kterých je v životě zdaleka nejvíc, a které ale ve skutečnosti vůbec nejsou běžné. Máme moc rády třeba ty chvíle, kdy se večer sejdeme s našimi muži a dětmi a společně si povídáme o všem, co uplynulý den přinesl. A tak i vás dnes zveme ke společnému stolu. Aspoň na fotkách…
Read more
Léto. Horké dny a teplé dlouhé večery. Konečně zase po roce. Pokud máte stejně jako my doma malé děti, nejspíš ty dlouhé večery netrávíte zrovna moc často mimo domov. To ale rozhodně není důvod, proč byste si nemohli užít letní atmosféru. Abychom Vás trochu naladily a inspirovaly, nafotily jsme pro Vás minulý týden malou balkonovou inpsiraci přímo u nás doma. Užijte si i vy léto na balkoně… Read more
Osmé narozeniny jsou dávno zapomenuty a vrcholem sezóny jsou ty blížící se deváté. Jak je oslavit? Kromě velké rodinné oslavy je velkou událostí ta pořádná klučičí narozeninová párty. A ta chce prostě styl! Pro fanouška sci-fi je Star Wars párty jasné řešení. Read more
Letošní rok je pro mě v jistém směru trochu zlomový. V čem a jak přesně, o tom se rozepíšu víc v dalších článcích. Jisté ale je, že letos se na blogu budeme věnovat víc než dřív i naší práci, abyste i vy mohli více nahlédnout do zákulisí a viděli, na čem vlastně denně pracujeme a kam směřujeme. Naše práce by ale nebyla bez lidí, kteří nám ji pomáhají tvořit. Jedním z nich je i Hanka Skokanová, která už 9 let šije interiérové doplňky pod značkou Sew4Home, a kterou máme moc rády.
Každý rok to bývá dost podobné. Někdy ke konci září koupím první dárek a pak se dalších pár dní hřeji pocitem, že letos všechny vánoční přípravy zvládnu v úplném klidu. Ano, zpravidla ještě kolem 20. prosince kupuji poslední dárky a říkám si přitom, že ta naše rodina je nějak nekonečně velká. Když se pak ale o pár dní později na Boží hod všichni sejdeme u našich, zase si budu říkat, jak je to fajn, mít takovou velkou rodinu :)
Pravdou ale je, že letos už mám, aspoň co se týče dárků pro děti, téměř splněno. Do Vánoc ale přece jen nějaký čas ještě zbývá, a tak jsme si říkaly, že by se Vám možná hodila malá vánoční inspirace. Read more
Stávala na prvním schodku v předsíni. Babiččina remoska. A uvnitř se pekly ty nejlepší kynuté buchty. Nebo kuře. To úplně obyčejné s bramborami omaštěnými máslem. Jenže ta vůně… Stačí zavřít oči a jsem tam znovu. V babiččiné kuchyni a je mi znovu pět let. Babička umývá nádobí u toho starého umývacího stolu, a zdá se, že jí vůbec nevadí, že tohle dělá několikrát denně a k tomu tisíc jiných věcí. Povídáme si a mně, té malé pětileté dušičce, je tak nějak hrozně fajn.
A pak prázdniny u druhé babičky. Je mi už o pár let víc. Venku mrzne a my spolu sedíme v té staré kuchyni na chalupě, babička vaří a povídáme si. Teda spíš ona povídá. Příběhy. Stokrát řečené, ale já je tak ráda poslouchám. Ne tak úplně veselé, ale vlastně vůbec ne smutné. Celé 20. století jako na dlani. A najednou ty staré zažloutlé fotky vypadají úplně jinak. Všechny ty útěky do lesa při náletu, noci v seníku, když přišli ruští vojáci, ale taky sáňkování z brněnských kopců do vysílení. Všechny ty lásky roztržené osudem a výrobky z chleba uvnitř komunistických lágrů. Malé děti, které se nikdy nedožily dospělosti a manželství, která vydržela přes všechny těžkosti…
Sedím v té kuchyni, kde sálá z kamen hřejivé teplo, dívám se na babičku a poslouchám. A když zavřu oči, klidně znovu a znovu. Jak ráda se k těm příběhům vracím. Do všech těch hořkosladkých vzpomínek lidí, které já jsem mnohdy ani nepoznala. Všechny ty radosti i bolesti, ztráty a nálezy, pevná přátelství, která vydrží mnohem víc než ostnatý drát.
Příběhy…myslím, že má velký smysl je psát, vyprávět…a hlavně žít!
Ségry. Občas se nás někdo ptá, jak se nám spolu pracuje. Celkem dobře, říkáme. Člověk nemusí řešit žádné víkendovky na podporu budování týmu. My ho poctivě budovaly celých patnáct let v jednom pokoji. Umění uhájit si svůj prostor, názor, vyjít si navzájem vstříc a říct si i to nepříjemné, to by nám myslím šlo. A to, kdo nakonec většinou mívá poslední slovo bylo dané už někdy našimi daty narození :)
Jedna druhou známe tak dobře, že není potřeba říkat si všechno.
A možná nejlepší je, že když ta jedna má zrovna pocit, že to je všechno úplně k ničemu a nejlepší by bylo se na všechno rovnou vykašlat, ta druhá pohodí hlavou a řekne: „Hele, vzpamatuj se, co kdybychom to udělaly takhle…?“
Máma nám vždycky říkala – „Buďte rády, že se máte!“ A my jsme…
Co připravím na svačinu? Věčné téma rodičů školáků. A pokud si chystáte jídlo do práce, jste na tom možná stejně. Chceme, aby to bylo dobré, zdravé a nejlépe i rychlé. Read more
Je to víc než osm let, co jsme s manželem vyrazili za hranice (nejen všedních dní). Tenkrát jsme spolu navštívili Paříž a strávili v ní několik nezapomenutelných dní. Rok nato jsme už cestovali podstatně blíž, do brněnské porodnice, kde jsme pak v průběhu dalších let byli ještě párkrát. Za hranice cestujeme ty poslední roky dost často, ale bývají to spíše hranice našich vlastních fyzických i duševních sil.
Začátkem léta jsme ale dostali od statečné babičky velkorysou nabídku – čtyři dny hlídání všech tří ratolestí. A to se opravdu neodmítá. Původně jsme si říkali, že nebudeme cestovat příliš daleko, ale nakonec zvítězila touha po dobrodružství nad rodičovskou zodpovědností :) A tak jsme jedno odpoledne odevzdali děti, zamávali, společně šli tu svobodu zapít plzeňským pivem a ve tři ráno jsme už mířili nočním Brnem směr Víděň a Řím. Do Říma jsme přiletěli ve chvíli, kdy se právě probouzel k životu a nám v tu chvíli začali ubíhat tři dny plné nezapomenutelných vzpomínek. Nebudu Vás nudit popisem jednotlivých dní, koneckonců zážitky jsou nepřenosné, ale sepíšu jen pár postřehů, z naší dovolené ve dvou. Read more
