Kamarád, když je ochutnal, řekl: „Mňam, to je jak bramborák ve formičce, ne?“
A nebyl daleko od pravdy, protože Dita P., z jejíž kuchařky jsem brala inspiraci, o nich píše v podstatě to samé: „…skvělé bramboráky na cestu.“
K odpolednímu posezení patří výborná káva, může být i čaj. U nás letní siesta byla trochu jako ta známá dětská hra, takže při spojení ingrediencí nám jednoduše vzniklo mojito a už si bez něj léto nedokážeme ani představit.
Pustili jsme se s dětmi do odvážného kroku a navštívili jsme dva hrady a jeden bývalý – tedy zříceninu. Víc než gotika a empír je ovšem zajímaly meče, princezny, hradby a hlavně: „mami, kdy už tam budem?“
Den byl jako vymalovaný, prostě stvořený pro nějakou túru. Neznalí pověsti jsme se vydali na Žákovu horu (810 m.n.m.) se záměrem dojít k prameni Svratky.
Nechali jsme se inspirovat dvěma medvědy a vyrazili celá rodinka v nedělní poledne k vodě. A ne ledajaké. Zlákala nás nostalgie mládí na zatopený lom v Lulči u Vyškova.
Písniček pro děti jsou mraky. Ale jak se to dá vydržet je neustále poslouchat, když se vaší ratolesti líbí zrovna ta jediná, na kterou již máte prokazatelnou alergickou reakci?
Prevence je v tomto případě nutností a skládá se z uvážlivého výběru interpretů a zejména platí víc než jindy: co se v mládí naučíš… U nás tedy na otázku: „Co chceš pustit?“ Se již velmi brzy ozvalo: „jibu“. Mezi ty nejoblíbenější totiž patří Ryba z Havaje od Zory Jandové a Zdenka Merty. A můžu říct, že i když se mi melodie nápipipipipi ….velmi vryla do paměti, nevadilo mi to. Dokonce jsem se díky této nahrávce a vtipným textům vztahujícím se ke každé písni, dozvěděla zajímavé věci o spoustě zvířat. Inspirovalo nás to dokonce tak, že jsme doma měřili, jak daleko doskočí klokan (pro informaci z kuchyně, přes předsíň až do jídelny), v zoo jsme u jaka(nebo že by yaka?) neváhali co to je za zvíře, protože jsme věděli, že jak nemůže plavati znak jen tak, protože je to chlupatá kráva atp. Pro zdatnější jedince je součástí balení dokonce stolní hra. Prostě je to dílko, které stojí zato doma mít.
Další oblíbená skupina je u nás Kašpárek v rohlíku. Zatím jsme tedy nebyli na jejich koncertě, ale až si syn dokáže říct o lístky, tak nás to znejspíš nemine. To pak jen budu muset najít stylové punkové oblečení a vyrazit. Takže když vaše dítko pronese: „Mámo kup mi želvy, aha aha, ňáký rychlý želvy“, tak se zřejmě nejedná o to, že máte jít do zverimexu, ale posílá vás do hudebnin.
Nebudu tu zmiňovat klasiky dětských uší (a určitě i duší) jako je Nohavica, Svěrák a další, protože bez nich to jaksi ani dál nejde. Jen jsem chtěla ukázat, co mi z trochu novějších autorů takříkajíc cvrnklo do nosu.
Samozřejmě ani pečlivý výběr vám nepomůže zcela. Ona jakákoli skladba, která funguje pouze repeat se stane neposlouchatelnou a je jedno jak inteligentní ve skutečnosti je. Ale určitě můžeme s dětmi poslouchat dokonce to, co se líbí i nám.
Tak pokud máte nějaké zajímavé typy jak poslouchat a přitom se nezbláznit, sem s nimi.
moniKa