Víkend v Praze jsem pečlivě plánovala několik dlouhých týdnů. Vybrali jsme termín, sehnali ubytování, domluvili hlídání pro všechny tři děti a v daný den dokonce i odjeli. Počítala jsem téměř se vším a dopředu trnula, aby žádné dítě nemělo horečku, ale že téměř na konci dubna bude sněžit, mě tedy nenapadlo ani ve snu. Chyba. Zase jsem nemusela moc řešit co na sebe. Zimní kabát a vlněná šála to celý víkend jistili. A s trochou nadsázky se dá říct, že jsme si vlastně vyjeli z Brna do Prahy na kafe.

PÁTEK

Do cíle jsme dorazili k večeru a poté, co jsme se ubytovali, šli jsme si užít podvečerní Prahy. No tak dobře, Prahy tak úplně ne. Měli jsme čím dál větší hlad, takže jsme se spíš snažili cestou najít nějaké příjemné místo, kde bychom mohli povečeřet. Na chvíli jsme se zastavili na Karlově mostě, kde právě končil den, umělci sklízeli své stánky a poslední hloučky turistů fotily západ slunce. Taky jsme se chvíli zastavili a dívali se do třpytící se Vltavy. Pak už jsme měli směr jasný. A restaurace U Pinkasů, kde „výčepní to pivo teda úplně hejčká“, jak pravil pan Hrušínský ve filmu Adéla ještě nevečeřela, nás nezklamala. Milá obsluha, která se už ve dveřích ptá, jestli si dáte „malé“ nebo „velké“ nám jen o malou chvilku později přinesla na stůl to nejlepší z české kuchyně. Na dietu vážně nebyl čas, stejně jako na fotku, takže pokud Vás zajímá jak moc dobře tam vaří, určitě si tam zajděte. My tuhle restauraci doporučujeme všemi deseti!

Noční Prahou jsme se prošli až ke Strahovskému klášteru, v jehož blízkosti jsme byli ubytovaní a usnuli ničím nerušeným spánkem. Kdyby mě muž v devět ráno nevzbudil, byla bych schopná zaspat snad do oběda. To by byla ale velká škoda, i přesto, že jsme se probudili do studené a upršené soboty.

SOBOTA

Ráno jsme se rozhodli, že když počasí procházkám moc nepřeje, aspoň porovnáme brněnské vyhlášené kavárny s těmi pražskými. V úžasně romantické části Prahy s názvem Nový svět jsme se před deštěm schovali do stejnojmenné útulné kavárničky s balkonem a výhledem zelené zahrady. Na duši nás zahřála nejen káva a horký čaj, ale také domácí makovník s malinami. Než jsme ho dojedli, venku přestalo pršet a my mohli pokračovat. Prošli jsme Jelenním příkopem i rozkvetlou Ořechovkou,  a protože už nám zase byla zima, zastavili jsme se ještě v kavárně Písecké brány , kde jsme se zahřáli výborným domácím vývarem.

 

Pak už jsme zamířili směr Mint market, prodejní výstavu lokálních výrobců, který se koná každý víkend v pražských Holešovicích. Přiznávám se, že je to už asi trochu nemoc z povolání, ale bylo moc fajn zúčastnit se podobné akce čistě jako návštěvník, projít si v klidu všechny stánky, chvíli se zastavit a popovídat s prodejci. S prázdnou jsme neodcházeli. Dětem jsme koupili krásné háčkované panenky a polštářek od Sjuzanela design a pro sebe si u Mlsné skleničky vybrali marmeládu a cibulové chutney.

Když jsme odcházeli z výstavy, bylo už pozdní odpoledne, a tak jsme přemýšleli kam se zastavit na hlavní jídlo dne. Na doporučení jsme vyzkoušeli belgickou restauraci Bruxx. Doporučujícímu tímto děkujeme, protože to byla volba více než dobrá. Pokud máte rádi mořské plody a belgickou čokoládu, tady si rozhodně přijdete na své. Já jsem tu chobotnici, co jsme si dali napůl jako předkrm, žel nestihla vyfotit, stejně jako tu rybu co si objednal můj muž, takže se můžete podívat jen na můj hamburger. Jo a nedivte se, že muž jí rybu a já burger, ale já měla fakt hlad a navíc mi ho čísník doporučil. A musím říct, že neměl chybu:) Určitě se nemusíte bát se sem vydat i s společně s dětmi. Mají tu totiž úžasný dětský koutek, který připomíná spíše malou tělocvičnu. Děti se tak můžou vyřádit a dospělí v klidu najíst. Koutek je ale od jídelní části zcela oddělený, takže je ideální až pro předškolní a školní děti, ty malinké si raději nechejte v jídelní židličce u stolu, kterou Vám milý personál rád poskytne.

 

Abychom trochu spálili získané kalorie, do hotelu jsme se po celém dni vraceli procházkou přes rozkvetlý Petřín a užili si výhled na Prahu, kterou po upršeném dni konečně zalilo slunce.

NEDĚLE

Na poslední den našeho výletu jsem si zcela sobecky naplánovala návštěvu pražského obchodu Nila. Na sociálních sítích už Nilu sleduji nějaký rok, doma mám už také několik věcí, které jsem si tu koupila přes internet, ale moc jsem toužila prohlédnout si vše naživo. Po snídani jsme si tedy sbalili věci, zapnuli navigaci v autě a vydali se vstříc modré zóně. Mimochodem to je vůbec nápad, celou Prahu obkreslit modrou pastelkou…

Nila předčila má očekávání. Nádherný prostor plný krásných věcí, moc milá a vstřícná obsluha ve mně zanechala víc než dobrý dojem. Ač můj muž nesnáší obchody, musím říct, že tento se mu líbil moc. Dost možná i proto, že jsme v nedělní dopoledne byli tou dobou jediní zákazníci, ale nadchl ho i samotný design a koncept obchodu, a to už je co říct!

Nebudu zapírat. Strávili jsme zde mnohem víc než pár minut. Už v Brně jsem si naplánovala, že si tu koupím jednu vázu, kterou chodím na stránky okukovat už pěkných pár týdnů. Byla tam. A byla vážně krásná. Jenže tam byly taky šaty. Hodně šatů. Krásných šatů. Jak asi tušíte, nakonec jsem odcházela bez vázy, zato připravená na léto. Jenže nekupte si šaty, když vedle Vás stojí Váš muž a jen tak si prohodí: „Ty si vem, ty ti sluší!“ Takovým výzvám by se neměl dávat příliš velký prostor, s tím se mnou snad souhlasíte :) Jaké jsem nakonec vybrala, Vám ukážu v některém z příštích článků :) A tu vázičku si tedy budu chodit ještě chvíli prohlížet.

Pokud se do Prahy chystáte, určitě se tu ale zastavte aspoň se podívat. Zavřít za sebou chvíli dveře a z ruchu velkoměsta vstoupit do téhle oázy klidu, za to určitě stojí! Já budu tajně doufat, že příští otevřená prodejna Nily bude ta brněnská :)

Úplně posledním bodem naší pražské výpravy byl společný oběd s našimi milými přáteli v restauraci Miminoo v těsné blízkosti Žižkovské věže. Pokud milujete těstoviny a plody moře, rozhodně si sem zajděte. V teplých dnech si můžete užít posezení venku uprostřed zeleně a pak se projít o kousek dál do Cafefin. To už jsme ale my nestihli, protože jsme hned po obědě vyrazili směr Brno. Aspoň víme, kam zamíříme zase příště :-)