„My nikam nejedeme! Nechci na výlet. Do žádnýho lesa nepojedu…“ Také vaše děti tak milují výlety? Jaro k nim prostě svádí a když je konečně víkend, tak prostě vyrážíme ven. Jen s těmi dětmi to dostává úplně jinou dynamiku, než když jdete sami. :-) A i když část posádky brble, nakonec jsou rádi, že zažili zase něco nového.

Než vůbec někam vyrazíme, musíme často zdolat několik překážek. Je potřeba vyrazit někam, kde to bude bavit alespoň jedno dítě. Případně musíme uplatit ten zbytek nějakou atrakcí (z vlastní zkušeností bývá nejlevnější zmrzlina). Potřebujeme zkoordinovat odjezd tak, aby nejunavenější a tedy i nejprotivnější jedinci mohli v autě (v kočárku, v šátku) usnout a nabrat trochu sil. Také potřebujeme s sebou spoustu serepatiček jako třeba malou sváču, pití, plínky, dostatek křupek a jídla pro mimino, bundy kdyby fouklo a nejlépe i nějaký deštník, aby skutečně nepršelo.

Dobré je také zkontrolovat otevírací doby všech možných návštěvních míst. Pokud v této chvíli vše nevzdáme, tak se konečně vyráží asi tak s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu.

Archeopark Pavlov

Minulý víkend jsme takto vyzbrojení vyrazili směr Jižní Morava. Ano, ještě jižněji než je Brno a abychom děti potěšili, nešli jsme do lesa. Chtěli jsme totiž navšítivit nové muzeum Archeopark v Pavlově. Muž ho chtěl vidět po architektonické stránce, já byla zvědavá na design a expozici, náš školák se těšil na kostry a pozůstatky doby ledové, mimino se potřebovalo hlavně vyspat a školačka se zhroutila, protože nic takového vidět nechtěla.

Dorazili jsme asi půl hodiny před zavíračkou (ano, opravdu je lepší kontrolovat otevírací a zavírací dobu), nicméně nakonec jsme stihli vše, co jsme chtěli. Výhodou bylo, že většina návštěvníků už odcházela, takže jsme měli muzeum témeř pro sebe.

Hned při příjezdu nás uchvátil vzhled muzea, ten prostě jen tak neuvidíte. Ze země vykukují panely, které mají připomínat vápencové skály. Muzeum je postavené na vykopávkách, které zůstaly na svém místě, a místo aby se přizpůsobily muzeu, bylo to právě naopak. Díky tomu je muzeum v podstatě podzemní umělá jeskyně.

Samotný vnitřek mne velmi mile překvapil. Spojení betonu a dřeva je prostě krásné, moderní a neokoukané. Celá expozice odkazuje na život lidí starý 30 tisíc let, vykopávky a nálezy, které se našly z průběhu 20. století.

Děti i dospělé vtáhne do děje krátký film v kinosále a když si si jdete prohlédnout celou výstavu, je vám vše hned trochu jasnější, aniž byste museli číst dlouhé popisky a vysvětlujícící texty. Obrazové prvky jsou vůbec skvělou pomůckou, zvlášť když s sebou máte děti, které neudrží dlouho pozornost. Kromě hrobu tří pravěkých mužů, zde můžete najít třeba oblíbené venuše z různých koutů, včetně té Věstonické. Naše děti z těch kyprých tvarů teda úplně unešeny nebyly, moc by mne zajímalo, co by na ně řekly ty vaše? :-)

Pokud máte doma malé nadšené archeology, určitě vyražte. Rodinné vstupné nás vyšlo na 200 Kč, za možnost focení jsme si ještě 50 Kč připlatili a rozhodně té částky nelitujeme.

Lednice

A abychom se zavděčili alespoň trochu té naší školačce, vyrazili jsme ještě do zámeckého parku v Lednici. Princeznovským tempem jsme ale rozhodně nešli. Nastřádaná energie prostě musela ven, takže zachytit ty dva školáky na fotce byl docela oříšek. Teo se navíc krásně prospal a také moc nechápal, co má v kočáře jako dělat. Když už snědl pytel křupek, ovocnou přesnídávku a nezabavili ho ani ti dva starší sourozenci, kteří spíš připomínali chechatající pytlíky, šupajdil do šátku, kde byl opět nejpokojenější.

Jelikož jsme opět do parku dojeli až když většina lidí odcházela, užili jsme si jarní zeleně, jezera a krásného odpoledne bez davů a front.

A i když jsme to úplně neplánovali, výlet jsme zakončili v oblíbené restauraci U Tlustých. Její víkendové nabídce hamburgerů jsme prostě neodolali.

Nakonec jsme ani nestihli tu slibovanou zmrzlinu, děti byly ale tak plné dojmů, že nám ji už ani nestačili nějak extra vytknout. :-)