Tento týden probíhá Mezinárodní týden nošení dětí, tak jsem si řekla, že tento článek věnuji právě nošení v šátku.

Teo po příchodu na svět moc nechápal, proč by se jako neměl nosit dál, když to dělal přece celý svůj předešlý život. A tak se nošení v šátku stalo během pár dní opět mojí každodenní součástí. Navíc čím jsem starší, tím ten dětský pláč nějak hůř snáším. A tak abych si zachovala alespoň trochu chladnou hlavu a pohodovou domácí atmosféru, byl šátek volbou číslo jedna.

A i když kočár také občas používám, nošení pořád vede, protože má pro mne spoustu nesporných výhod:

 

Nejenže mám dvě volné ruce, nikde nezavazím, mám dítě stále pod kontrolou a neustálou možnost ho tulit. Projdu s ním hory, doly a navštívím s ním zámky i sklepy.

Kromě toho vedu velmi společenský život, protože se se mnout lidé dávají do řeči ať chci nebo ne.

Neřeším nízkopodlažní tramvaj či přecpaný vagón a spolucestující mě pustí sednout daleko častěji, než když jsem před sebou tlačila břicho o velikosti melounu.

Navíc vypadám s outěžkem na břiše a se čtyřma taškama v rukách asi značně neohrabaně, což znamená při mých výletech po centru města minimálně jednu až dvě nabídky pomoci denně.

A velká výhoda šátkování je, že moc nemusím řešit, co si obléknu. Stačí mít elegantní šátek, roztomilou hlavu dítěte a outfit je hotov. Navíc za oblečení v obchodě stejně neutratím. Schválně, zkuste si vyzkoušet tričko nebo kalhoty s dítětem na břiše. :-)

Někdy je nošení v šátku taky jediný způsob, jak uvařit, pověsit prádlo, v klidu si vypít hrnek milované kávy nebo se prostě jen nezbláznit…

A co vy, je šátek či nosítko také vaším praktickým pomocníkem, záchranným lanem či milovaným koníčkem?

P.S: Mé starší články o zkušenostech s nošením dětí můžete najít tady nebo tady. :-)