Jako asi většina z Vás, i my jsme včerejší volno využili k rodinnému výletu. Původně jsme zvažovali po roce znovu navštívit Vídeň, ale kombinace tři děti a velkoměsto nám nakonec nepřišla příliš lákavá, a tak jsme svůj plán přehodnotili a vyrazili do Rožnova pod Radhoštěm. Pro mě osobně město mnohých vzpomínek. Takový školní výlet ve druháku na střední, je přímo studnice vzpomínek a zážitků :) Od té doby jsem tohle krásné město ale nenavštívila. Až včera, společně s mužem a dětmi.

Nejstarší dcerka sice nejdřív protestovala, že na žádný výlet nechce, nakonec ale nevím, které z našich tří dětí bylo víc nadšené. Kam jinam v Rožnově s dětmi jít, než do skanzenového městečka a dědiny. Holky si tak chvíli myslely, že se ocitly přímo uprostřed večerníčku Chaloupka na vršku. Staré postele, stoly, kamna, vůně dřeva a zvláštní chlad, který z domů dýchá, je nakonec silným zážitkem i pro dospělé. A výhledy z kopců uprostřed jabloňových sadů vážně k pohádce moc daleko nemají.

 

Je totiž moc fajn aspoň na ten jeden den nechat mobil na dně kabelky, k počítači se ani nepřipojit a místo toho si sednout do trávy a chvíli jen tak hledět za obzor.

 

Pro naši rodinu to byl taky asi vůbec první výlet, který jsme si užili všichni dohromady. Nikdo nemusel čekat někde venku s kočárkem, holky si už užívaly celkovou atmosféru a Matěj zase volný výběh po kopcích a cestách. Nikam jsme nespěchali, uprostřed té krásy jsme si vychutnali nejen oběd, ale i kávu a lízátka :)

Domů se nám moc nechtělo, a tak jsme se ještě cestou zpět stavili na Pustevnách, aspoň na chvíli si užít výhled do lesů. A nad těmi lesy se už vznášela pára a všude kolem byl cítit studený podzimní vzduch. Takže jsme se tímhle výhledem nejspíš definitivně rozloučili s létem. Rozhodně ale ne s tímhle nádherným místem.

Pak už nás čekala jen cesta zpět. Děti si užili zaslouženého spánku a my dvě hodiny nerušeně poslouchali písničky linoucí se z rádia a pozorovali světla podél dálnice. Přiznám se, že tou dálnicí bych včera nejraději jela mnohem dál než do Brna…