Přes záplavu starostí a povinností se snažím vychutnávat vše, co souvisí s jarem, mým nejoblíbeněnjším obdobím. První teplejší paprsky, nové lístky i květy, první opravdová zelenina… A protože nejsme pořád venku, nosím si jaro i domů…
Mým dalším potěšením jsou knihy. Kriminálky Pana Larssona a Nesboa jsem na čas vyměnila za osudy žen 20. století. Jen nevím, u čeho se hůř usíná :-)
A jsem naprosto uchvácená mou první „chanelkou“. Slibovala jsem si, že ji budu schovávat na slavnostní příležitosti. To ale prostě nejde, chci tak vonět pořád! A když se to tak vezme, každý den je díky své neopakovatelnosti slavnostní a výjimečný. Tak na co vlastně čekat? :-)
Teda ten parfém tiše „závidím“ :-) škoda, že si nejde přes blog čichnout :-D
Verčo, jj, to je nevýhoda blogu, nedá se čichat a ochutnávat :-D A zrovna u této vůně je to zážitek! :-)
Taky si neumím parfémy schovávat na nějaké příležitosti. Když mám na nějaký náladu, vezmu si ho a hned si připadám taková upravenější, kultivovanější (i přesto, že mám mastné vlasy v culíku, protože prostě není čas si je umýt) :)
Ano, to je přesně ono. Hned se člověk cítí lépe. I když o čertvě umytých vlasech bych mohla psát ódy nebo aspoň článek :-)