Začalo to pozvolna – knihou. Někdy po svatbě jsem si koupila knihu Pizza, quiche slané koláče. Knihu jsem sice záhy uložila do police, ale pizzu jsme si začali méně či více často objednávat v restauracích. Loni jsem si pořídila domácí pekárnu a to už bylo blízko k pátečním jedlým talířům, jak předchůdkyni dnešní pizzy v raných dobách údajně nazývali Etruskové.
Těsto dělám v domácí pekárně a zatímco se zpracovává, připravuji si rajčatovou omáčku. Co dám potom na omáčku záleží na momentální náladě či chuti mé nebo hostů, ale nejčastěji máme kombinaci salámů, sýrů, vajíčka a posypání bylinkami.
Potřebovala jsem:
Na těsto
- 250 ml vody
- 5 lžic olivového oleje
- 500g hladké mouky
- 2 lžičky soli
- 1 lžička sušeného droždí
Na rajčatovou omáčku (podle Alberta)
- 1 lžíci olivového oleje
- 1 středně velkou cibuli
- 2 stroužky česneku, pokrájela jsem na tenké plátky
- plechovku konzervovaných rajčat
- 2 lžíce rajčatového pyré
- 1 lžíce cukru
- Sůl, pepř
Suroviny nahoru dle chuti – salám, šunka, mozzarella, tvrdý sýr, cherry rajčátka, bylinky – já používám koření na pizzu od Sonnentor.
Postup:
Do domácí pekárny dám postupně všechny suroviny, sůl do rohu, droždí do ďůlku uprostřed mouky a nastavím program: Těsto. Zatímco se těsto zpracovává mám volné ruce pro přípravu rajčatové omáčky. V hrnci rozpálím olej, přidám nakrájenou cibuli, opeču ji, přidám česnek a také chvíli opékám. Poté přidám konzervovaná rajčata, pyré, dle chuti můžete i červené víno. Vše promíchám, přisladím a nechám probublávat. Až se tekutina trochu vyvaří přidám sůl, pepř.
Troubu předehřeji na 220ºC. Hotové těsto na pizzu rozdělím na 4 díly a každý díl vyválím, či rukama zkušeným pohybem vytvořím kolo. Plech vyložím pečícím papírem, na něj kolo (mně se vlezou vždy 2 kola) a potřu jej rajčatovou omáčkou. Na ni položím salám, šunku, prostě ingredience dle chuti a nakonec to vše posypu kořením. Dám péct asi na 20 minut do trouby.
Tato pizza se nijak přesně nejmenuje. Možná jí můžeme dát pracovní název salámová. Ale rozhodně patří k našim pátečním večerům stejně jako nějaký fajn film nebo seriál. Takže možná to není ta pravá Itálie, ale to „Neřeš, nepřepínej a buď rád, že seš“, jak by vám řekla Eva Holubová ve filmu Knoflíkáři.
Dobrou chuť!
Moniko díky za tip, pizzu chci dnes zkusit. Tvoje články čtu ráda, jsou inspirativní, díky tobě nám například doma hraje Ryba z Havaje :)
Klára H.
To mě těší. S tou inspirací je to vzájemné. Já zas budu zkoušet tvoje zabalené rohlíky, zatím jsme vždycky pekli jen obyč housky. Napsala bych pro inspiraci článek i o filmech pro děti, ale Míša má trochu zvláštní vkus. Například teď frčí Návrat idiota a Na samotě u lesa.