Pokud čtete náš blog, asi už víte, že móda let padesátých se stala tak trochu mojí srdcovou, což samozřejmě neznamená, že bych chodila oblékaná od hlavy až k patě jako slavná MM. Když jsme si ale vybíraly, jaké období budeme představovat v naší cestě časem, celkem logicky připadla 50. léta právě mně.

Základní kousek šatníku pro tento styl jsem měla – široké puntíkaté šaty, které mi v létě padly do oka v Lindexu. Jako doplněk jsem zvolila červený pásek z Promodu, který jinak krásně podtrhuje moji černou pouzdrovou sukni. Boty byly mé svatební, které i po pěti letech ještě stále udělají parádu a kabelka se mnou kdysi absolvovala taneční.

Horší to bylo s účesem a líčením. Bez naší milé vizážistky by tohle retro focení jen těžko vzniklo. Jen těch vrstev různých krémů, podkladových či matujících, tvářenka, syté líčení okolo očí (jen nanesení řasenky trvalo asi 5 minut), rudé nehty (díky Peti) a neustále se smývající rudá rtěnka.

A pak také vlasy. To byl trochu oříšek, z mých naprosto rovných a nikdy! se nevlnících vlasů vytvořit bohaté vlny, které vydrží minimálně dvě hodiny. Povedlo se a dokonce k tomu stačila pouze žehlička na vlasy.

Ale zpátky k 50. létům…ano, tato móda se mi líbí moc, ale představa, že bych si každý den měla natáčet mé rovné vlasy, každý den znovu přelakovávát nehty rudým lakem (protože oloupaným nikoho příliš neoslníte), neustále upravovat rty a ještě k tomu celé dny trávit na podpatcích a to i doma u sporáku nebo třeba při přebalování dětí…tak tahle představa mi přijde opravdu nepředstavitelná. Ale zase už možná tuším, proč v USA měly ženy již v 50. letech myčku, pračku nebo sušičku:)