Léto mě většinou svádí k nenáročné, humorné, romantické a pohodové četbě…
Příručky, učebnice, scripta a návody v létě nemají šanci. A přesto jsem se toto léto k jedné poučné a zajímavé knize dostala a přečetla ji asi za tři dny. I když byla pojata velmi odpočinkově a nenáročně, tak jsem po každé přečtené kapitole přemýšlela, jak uchopím to, co jsem se právě dozvěděla.
Kniha se jmenuje Madame Chic a pokud jste o ní ještě neslyšely, tak nebojte, na tomto blogu o ní nejpíš neslyšíte naposled :-) Díky, Jani, za tip, čerpám z ní doteď…
Texty v knize jsou vlastně více rozepsané blogové příspěvky Američanky Jennifer L. Scottové, která na stránkách popisuje své zážitky z pobytu v Paříži, kde strávila půl roku na studiích. Ovšem kniha není o jejím studiu, ale o zkušenostech, zážitcích a životním stylu jedné fancouzské rodiny, u které těch šest měsíců bydlela. Zkrátka o tom, co všechno se v Paříži naučila a jak ji tento pobyt ovlivnil. Dnes je Jeniffer L. Scott autorkou dvou knížek, matkou a blogerkou, která píše, natáčí videa a přednáší o umění žít :-)
A kdo je vlastně tou Madame Chic? Autorka tak pojmenovala hostitelku, u které bydlela a která ji během pobytu ovlivnila na tolik, že ze setkání s ní čerpá dodnes… A můžu říct, že přístup k životu této rodiny z vyšších vrstev vlastně ovlivnil i mě. Rodina si zakládala na tradicích a pořádku, které ctil každý člen rodiny. Popis jejich večeří o několika chodech mi zněl, jakoby každý večer slavili malé Vánoce a jejich přistup ke konzumu a spotřebě je inspirativní pro každého. Druhou ženou, kterou v knize autorka zmiňuje, je Madame Bohemienne, svobodná matka, uvolněná a impulsivní milovnice večírků, které velmi ráda a často pořádala pro své přátele. A co tyto dvě ženy spojovalo? Obě si byly dobře vědomy kým jsou a jaké je jejich místo v životě, měly rády samy sebe a život jaký žijí…
Nebudu vám zde teď psát obsah jednotlivých kapitol. Pokud hledáte inspiraci, jak si vychutnávat život po francouzku v jeho každodennosti, určitě Vám knihu doporučuji. Rozhodně si ale nemyslím, že je potřeba převzít vše tak, jak je to v knize napsané. Každá jsme jiná, v jiné životní situaci, s jinými problémy i časovými možnostmi. Knihu beru jako dobrou inspiraci pro to, jak si užít náš každodenní život a cítit se v tom co dělám dobře a jednoduše Chic :-)
Pokud jste již knihu četly nebo se na ni chystáte, moc ráda bych si přečetla o tom, jestli a jak Vás knížka ovlivnila. Budu ráda, když své postřehy napíšete do komentářů pod článkem :-)
Já to mám v létě taky tak, po akademickém roce plném odborných článků (a zejména po zkouškovém, kdy čtu jen stroze psané poznámky v odrážkách), se vždy těším na nějakou normální knihu. Letos jsem se prvně dostala k seberozvojovým knihám, takže taky žádná beletrie, ale byly zajímavé. A díky za tip na knihu, o Francouzích ráda čtu, protože zbožňuju Francii a Paříž.
Jj, v létě jen to, co je nám milé :-) Madame Chic se dá číst určitě i v jiném ročním období a možná právě jako oddechová literatura během náročných dní …
Ke knížce se chci v následujících článcích vracet, tak budu ráda, když se podělí i ostatní, kteří ji přečetli nebo se na ni chystají. Věřím totiž, že Chic nemusí být jen Francouzky :-)
Ahoj Míšo, tak nevím, jestli se k tomuto komentu ještě někdy někdo prokliká…já jsem si knihu nadělila pod stromeček a tímto děkuji za tip. Je moc fajn!
Současně jsem ještě koupila a už přečetla knihu „Francouzské děti jedí všechno“ – hodně mě zaujala…je o tom jak jídlo a postoj k němu ovlivňuje i další oblasti života, např. společné jídlo sociální a komunikační dovednosti…a je to prostě náhled do francouzské kultury, kterou miluju ;) doporučuju!
Díky moc za komentář. Jsem ráda, že se knížka líbí. I tu druhou knížku jsem už četla a k tomu ještě další asi tři o francouzské kultuře, časem snad vše i na blogu :-)