
Minulou sobotu jsme s mužem vyrazili na svatbu. I když se již říjen přehoupl do druhé poloviny, počasí bylo nádherné a den na svatební veselí jako stvořený.
Minulou sobotu jsme s mužem vyrazili na svatbu. I když se již říjen přehoupl do druhé poloviny, počasí bylo nádherné a den na svatební veselí jako stvořený.
Po třech letech jsem měla celý týden sama pro sebe. Děti s radostí odjely s babičkou a s dědou a já si mohla dělat doslova co jsem chtěla. Nádherný čas plný volnosti a odpočinku. Ještě krásnější bylo, když si muž vzal na pátek volno a vyrazili jsme směr Praha užít si víkend ve dvou. Ani jsem nedoufala, že by se ty dva dny mohly tak vydařit. Vychutnala jsem si naprosto všechno. Od jízdy vlakem počínaje, přes klidnou procházku Prahou, krásné počasí, nádhernou architekturu, příjemný personál v hotelu i restauracích, zajímavou výstavu o Marylin Monroe, romantický pohled na sv. Víta, idylickou zahradu břevnovského kláštera, pohled do výloh v Pařížské ulici až po bezpečnou cestu domů.
O této kuchařce už jste na našem blogu nejspíš četli. Monča na ni psala recenzi tady. Tuto jsem jsem dopsala před pár dny já a byla určená pro Klub knihomolů. Bylo mi velkou ctí. Na nějakou dobu jsem vyměnila jehlu za vařečku a četla, zkoušela nové recepty a fotila.
Stále se něco děje. Něco zaniká a něco nového se tvoří. I my zažíváme nové věci a po více než deseti letech v Betanii se s Boží pomocí vydáváme „Na cestu„… A Vás zveme na slavnostní bohoslužbu v prostorách Otevřené zahrady.
Předsevzetí ušít holkám panenky jsem si dala někdy v říjnu. Původně měly ležet pod vánočním stromečkem. Jednu jsem rozešila, ale ještě na konci prosince měla pouze tělíčko. Nicméně do konce ledna a zároveň do narozenin mladší dcerky jsem stihla první – Beátku. Anička byla trochu smutná, ale dostala slib, že ke svým narozeninám dostane tu svoji také. O víkendu se dočkala.
Občas se smíchem říkám, že kdyby mě někdo platil za vaření kávy, čaje a pečení koláčů a buchet, byla bych už nejspíš docela bohatá.