Začátkem května vyšla první kuchařka Dity Pecháčkové. Jmenuje se Deník Dity P. A já se do ní zamilovala už když jsem na internetu zahlédla obálku. Mám ráda věci, na kterých je vidět realita a život. A přesně to vyzařuje z Ditina Deníku.
Když jsem se na ni druhý den běžela podívat do knihkupectví, věděla jsem, že ji prostě potřebuji. Usilovně jsem přemýšlela, k jakému významnému datu či svátku bych si ji mohla přát. A k mé radosti se zrovna ten víkend slavil Svátek matek. Díky tomu, že jsem již zasloužilá dvojnásobná matka a mám pozorného a vnímavého muže, kterému není potřeba ani moc naznačovat, jsem knihu dostala.
Když jsem si knihu prolistovávala večer v posteli, měla jsem velké dilema, zda jít spát nebo si stoupnout k plotně. Nakonec tedy zvítězila přeci jen lenost a únava a o jídle jsem si ten večer nechala jen zdát.
Kniha mne na první pohled ohromila svoji velikostí a tloušťkou. To, co jsem našla uvnitř, mě nadchlo ještě víc. Mou radost nezpůsobily ani tak převratné a nové recepty, o kterých bych v životě neslyšela. Spíš naopak. Kuchařka obsahuje často známé recepty. O některých receptech jsem ale četla poprvé a ráda je časem vyzkouším. Co se mi velmi líbilo, jak Dita svoji knihu pojala. Kniha je plná krásných a svěžích fotek a recepty jsou napsané přehledně, jasně a polopaticky a každý má svoji fotografii, což u kuchařek někdy postrádám. A velmi oceňuji, že do této knihy dala Dita kus sebe. Příběhy, kterými je kuchařka prokládaná a tématické rozdělení receptů je přesně to, co se mi líbí. Ať už je to příběh o tom, jak začala Dita pořádat pikniky nebo jak si užila pobyt v Americe. A ano, i kapitola receptů s názvem „Po sexu“ není k zahození.
Ditu prostě k její kuchařce inspiroval sám život. A když jsem nedávno k snídani připravila rodině americké lívance podle Dity a s pobavením sledovala, jak se celé rodině dělají boule za ušima, věděla jsem, že je to přesně ten život, který žiji a který miluji.
Jsem ráda, že konečně i u nás začínají vycházet čtivé kuchařky, které člověka pobaví, inspirují a také zasytí!
Tak už mám Deník taky doma a jsem nadšená! :-)
Tak to jsem zvědav, jak se to projeví na Matyášovi.
Tak to jsem ráda, že nejsme nadšené je my :-)