A už ani ne 60 dní… do termínu!
Fyzicky už trochu melu z posledního, pořád bych jen spala, ale ani spánek už moc energie nedává. Netušila jsem, že dítě dokáže mít už v břiše takovou sílu, mám pocit, že jsem zevnitř snad samá modřina. To jsem s holkama nezažila…
A stejně si pořád říkám, jak je to neuvěřitelné, že jedno tělo dokáže fungovat za dva! (I když to moje tělo už se asi každou chvíli rozsype) :)
Pomalu (všechno poslední dobou dělám pomalu), už chystám vše potřebné. Látkovací výbava už je vypraná a nažehlená. S Aničkou jsem látkovala dost, s Káťou jsem nebyla schopna překonat vlastní neschopnost, stíhat hromady prádla a ještě k tomu namáčet a prát pleny. Tak doufám, že tentokrát to zvládnu lépe.
Upřímně obdivuji naše maminky a všechny další generace před nimi, které si o téměř tichých, bílých skříních mohly nechat jen zdát a na plotně jim denně stál obrovský hrnec. Jsem ráda, že v dnešní době si už můžeme vybrat. Ale ty bílé, voňavé látkové pleny mají své kouzlo (krom jiných předností) :)
A jak se to blíží, přistihuji sama sebe, že čím dál víc přemýšlím o porodu. Nedělám si nějaké velké plány ani scénáře. Spíš se snažím připravit. Zklidnit a těšit se. Asi je jedno, kolik dětí žena rodí, vždycky je to nové a jedinečné. Snad to zvládnu (vlastně zvládneme) i potřetí.
Ještě nějaký ten měsíc a budu tam, kde ty :-)
Přeju ještě dost energie a sil na poslední týdny!!!
Knížku s porodními příběhy mám od minula taky… Chystám se na ní až půjde i u nás do tuhého :-) Jinak mě se osvědčilo, zkrátka se tak nějak „domluvit“ s miminkem, že vše proběhne v pohodě a tak jak má :-) Byla jsem pak klidnější :-)
Díky:) Snad to ve zdraví zvládneme až do úplného závěru:) Taky přeju hodně sil!
Drž se! Už to máš za pár… já jsem tři měsíce „po“ a už si to skoro nepamatuju… a moc pěkná fotka! ;-)